Jak už jsem psala někdy kolem poledne, to cvičení mi fakt pomohlo, problémy sice nezmizely, ale už to nevidim tak černě a tak nějak si víc uvědomuje, že všechno se dá řešit.Ale je pravda, že výsledek do značné míry záleží na nás.

A teď k tej meditaci. Dostala jsem se k tomu úplně náhodou a že jde o meditaci jsem zjistila až z poslechu CD, které bylo třeba si pustit. Mám jich hned několik a jsou vždycky rozdělený na dvě části. První, při kterej se člověk uvolní, uklidní a celkově dostane do pohody , no a ta druhá je většinou takovej příběh vyprávěnej příjemnym hlasem, a tyhle pocity pohody, uvolnění a tak ještě posiluje. Chce to ale mít aspoň trochu fantazie a představivosti. Ale i to se dá naučit.

Já si je dost často pouštim před spanim, protože se mi pak usíná mnohem líp, a je fakt, že mi to celkově pomáhá. Ale ještě to pořád neni ono. Zas je to o tej protivnej trpělivosti. Chce to prostě čas. Proč se skoro na všechno, co má nějakej smysl nebo to za to fakt stojí většinou musí čekat? Proč to nemůže jít hned, tedy kromě toho, že je to mě navztek? Nevíte to náhodou někdo. A hlavně mi nepište, že pak bych si toho nevážila, to neni pravda, vážila, když bych si to přála.No nic, třeba na to někdy přijdu. Ale teď už toho filozofování necham a půjdu pěkně hajat. Pořád ještě mi chybí ta ztracená hodinka, která v noci ze soboty na neděli záhadně zmizela.

Mimochodem, víte, že zejtra je úplněk, a že dneska byla duha (tedy aspoň u nás)? No, teď už asi jo.