"Mami, mamii, mamííííí! "

"Co je?"

Chci, potřebuju, vyzkoušej si, přečti mně,........(a ideálně v době, kdy krmíš mimino(nebo ho máš spoň v náručí), kdy něco děláš(myčka, pračka,..však jistě znáte)).

Už je doma moc dlouho, marodil, teď má prázdniny. A evidentně se s námi nudí. Ven jsme zatím moc nemohli, jsme nachcípaní až běda. Malýho už to tedy přechází, takže dneska pomašíruje, i kdybych měla zdechnout.Ještě, že si ho aspoň semtam na přespání(z čehož vyplývá vždy i den následující) berou babičky s dědečkama. Tak máme všichni větší šanci na uzdravení.

Malá má rýmu a pokašlává. Byla jsem s ní u doktora, nic vážnýho, ale krom nechcípání je taky alergik a má atopáč, což se při nachlazení zrovna nezlepšuje, spíš naopak.Ještě, že neni z těch přecitlivělejch miminek, ale celkem bojovníček:-).

Já nejvíc chcípala v pátek. Ono teda už ve čtvrtek večer, ale v noci už jsem myslela, že je snad po mně. Píchalo mě na hrudi jak kdyby mi tam někdo zabodával pletací jehly, bolela mě šiška, pod lopatkama a celej člověk k tomu(na tý hrudi to bylo ale nejhorší) a měla jsem horečku. Mr. Kamen měl naštěstí možnost jít následující den do práce odpoledne, takže jsem šla k naší doktorce.Tedy spíš dolezla. Zatavovala jsem snad u každý lavička cestou od trolejbusu, ale nakonec se povedlo.

Mudr.povídala, že to může bejt psychický, ani se neobtěžovala mě poslechnout, do krku se taky nekoukla a celkově mi přišlo, že moc nevnímá co říkám. (Do prčous, to, že mi občas neni psychicky nejlíp ještě přece neznamená, že nemůžu bejt nemocná fyzicky a chytit nějakýho bacila).V závěru, dost povýšeně(nebo mi bylo tak blbě, že mi to jen přišlo*nevi*)říká:

"Já vás teda pošlu na internu, abysme vyloučili..........

Vyloučili  prd. Něco se jim nezdálo(ono mi teda rychlejš buší srce vždycky), šla jsem ještě na krev. Potvrdily virózu jak hrom a opět zvýšenou srážlivost krve(což může ale klidně patřit i k tej viróze). Další odběr mně čeká až se uzdravim. No a pak vyšlu asi paní doktorku (ale úplně jinam). Jentak ze zvědavosti jsem zkoukla její hodnocení na těch stránkách "Známý lékař"(asi víte). Většinou jim nepřikládám váhu a spíš to beru jako orientační pomůcku, ale tak nějak mě zajímalo jestli jsem jen zaujatá anebo jestli to tak vidí i někdo jinej. Ano, vidí. A ne jeden.(To jen odbočka).

Tak a konec fňukání, teď veseleji.:

Ve velkém tu vyrábíme velikonoční zajíce z papíru(zatím bez vajíček, to je ještě brzo). Jedeme jakýsi program pro předškoláky, Hypo se to jmenuje. Někdy je víc než pozoruhodné sledovat, jak originálně si Míša poradí s nějakým tím úkolem. Něco mu jde líp(paměť, postřeh a orientační dovednosti jsou až překvapivě moc dobré, ovšem ta rytmika,vytleskávání a  to kreslení(fantazii má, snahu taky, jen má ještě trochu co dohánět, ale lepší se, to zas jo) a přesnost, tam nám to malinko vázně, stejně jako postup zhora dolů a zprava do leva, po řádcích. Ne, to ještě neni ono.

No a taky dospěl do vyššího levelu. Začíná být mazanej(zatím naštěstí celkem průhledně).

Mládě 2.: Nejraši by už nejspíš chodila. Když jí dávám na bříško(většinou se tedy už převalí sama, ale někdy jí tam prostě dám), tak mi tam cpe nožičky jako, že by si asi stoupla. Co na tom, že by se ještě neudržela?:-). Věčně se hejbe a snaží se s náma komunikovat. Škoda, že neumim mimnkštinou(jak jazyk miminek označil jeden Míšův spolužák), stálo by to asi za to.

Neskutečně se těším až se uzdravíme a bude jaro a hezky a budeme moct bejt co nejvíc venku. Nějak mi tady v tom bytě hrabe.

Toť stručně a aktuálně vše. Mějte se krásně.