...parampá.....

Tedy spíš bosa..jsem se dnes pěkně prošla městem.

To mám za to, že jsem se nedávno divila pánovi v oděvu připomínajícím pytel, který neměl boty a štrádoval si to po chodníku směrem k semaforu u přechodu. Nějak jsem si říkala, že pokud mu jde o splynutí s přírodou, tak asi nevybral nejlepší místo na špacír, ale to je jeho boj.

Městskou džunglí, s kočárkem k tomu, přes bodavé kameny,které tam jindy buď nebývají nebo nejsou vidět, po rozehřátém asfaltě jsem neohroženě směřovala k domovu.BEZ BOT (proč jsem si , doprčic nevzala nějaký kvalitnější?).

Mé milé zlaté oblíbené letní botky mrchy jedny daly výpověď. Pravda, už měly svůj věk .Inu, nyní už plně užívají svého popelnicového důchodu.

Ale co, chodit bos/a je prý zdraví prospěšné. Jak fyzicky, tak psychicky(fakt i fyzicky?, ehm).

I když, tu psychiku bych i chápala, při takovém "boji"  plném nebezpečí lze jen těžko myslet na něco jiného než na cíl cesty(domove, sladký domove), během které navíc ještě musíte(nebo je to aspoň vhodné) hlídat kam šlapete.Tu vajgl, tu střep, semtam cosi neidentifikovatelného (klid, mluvím jen o městě).

Ono tedy  články o prospěšnosti stylu "naboso" ať už jde o tělo či ducha, nemluví o tom, že by ta chůze měla být zrovna na městské dlažbě, chodníku atd.

Hm, hmmm, hmmmmmmm!

Čím to asi bude?

Možná tím, že: "Dvě bosé nohy plují travou...(však znáte)", zní podstatně lépe než:

Dvě bosé nohy na dlažbě vyšláply střepy od lahve,

dvě bosé nohy na chodníku  popálil vajgl z popelníku,..(nebo tak něco).

Ehm, no nic, jdu se obout a podívat se, které z mých bot vypadají nejbezpečněji!

 

 

 

   KLIK!

Pěkný večer (den,....) všem :-)!