Tak nás, jako každý podzim, opět navštívili rýmičky a kašlíčky. Nepříjemné to je. A náročné. Obě děti, obě vyžadující plno pozornosti, jedno navíc neustále mluvící, jsou se mnou doma. Hlava mi rostě do rozměrů většího létajícího balónu, spotřeba kávy stoupá, vypadám jako debil jak vypadám, dalo by se to vystihnout kdejak, jen né, že dobře.

Vedle nás v bytě(vedlejší barák, ale přes zeď je to slyšet) zase někdo vrtá. Jo, je to otravné, ale už to vnímám v podstatě stejně jako třeba vesničani nedělní řezání dříví :-).Kdo někdy bydlel na vesnici pravděpodobně ví o čem mluvím.Akorát už to fakt chce to větší bydlení, protože pokud malá zrovna potřebuje spát (kolem poledne si většinou dáchne), tak jí jde přenést leda vedle do pokoje, kde je to, i když maličko míň, slyšet taky.

Stále se nemůžu rozhodnout pro nějakou tu Míšovo školu. Tedy takhle. Jednu vybranou mám, ta je přesná, jenže berou 14! dětí. A když by se náhodou nenacpal tam, tak ho vyšlou, sic s papírem, ale vyšlou, do nějaký školy v příslušném městském obvodu a šmitec. Pravděpodobně s plným počtem dětí (v současnosti 25+).To je na něj prostě moc! Takže hledám ještě jednu pojistnou alternativu. A hledá se to dost blbě, to mi věřte.

Malá začala kousat. Já vim, že za to nemůže, a že je to možná i tím, že jí rostou zuby. Jenže příjemný to neni. POradíte, ostřílené matky blogerky, co s tím. Malej tohle nějak moc nedělal. Ten byl zase spíš nezastavitelnej a nepolapitelnej.To je malá sice malinko taky, ale ve srovnání s Míšou je to celkem klidné dítě(co do pohybu, teda). Zato je ukecanější. O dost. Nj, ženská :-).

Jsem nějak podzimně na nervy. Není to tedy ještě v tak extrémních rozměrech jako to občas umí být, i když je to protivné a nepříjemné taky dost. Ono je to tedy teď taky hlavně tím, že se nikam moc nedostanu,teď tuplem, tak snad to brzo přejde.

Mimochodem: Už se chystáte na vánoce?:-)