Ano dnešní den byl opravdu den blbec. A přitom začal tak v pohodičce. Malej spal až do devíti, což bylo fajn, v klidu mě nechal vypít si kafíčko a pak jsme šli ven. A už to začlo.

To, že jsem se chtěla chvíli stavět u ségry, ale dělala nějakej kurz na PC, tak jsme jenom pozdravili a mazali, to by mi bylo celkem jedno, nakonec vídáme se docela často. Aspoň jsme byli o to dýl venku a prcek pak líp usnul po obědě. Jenže spal chvilku a pod okny začal houkat alarm. Ano, sousedky syn zapoměl zavřít dveře od auta a alarm vypnout. Já vim, hulákající auta pod okny nejsou nic neobvyklýho, jenže ve městě. Na vesnici je (aspoň přes poledne) relativně ticho. No takže se malej vzbudil s řevem a už neusnul. Naštěstí ho to za chvíli přešlo. Šli jsme na nákup, polovinu věcí, co jsem chtěla jsem zapomněla(příště si to napíšu). No a když už jsme byli tak půl hodinky zpátky doma, dověděla jsem se, že jsem tam nechala kartu do bankomatu. Sice jí už tenhle měsíc končí platnost a mam novou, ale tej zas ta platnost ještě nezačla.Tohle by taky ještě šlo. Jenže jak jsme přišli domů, tak jsem nechala venku kočárek a šla ho uklidit až když se mrňous najed. No a před vchodem máme schody. Betonový a tvrdý. A malej, ačkoliv jsme je spolu sešli předtím úspěšně snad 100x spadnul. Připlet se mu tam ten kočárek. Chudinka malej, strašně ječel a docela se odřel na tvářičce. V tu chvíli jsem se cítila jak nejhorší matka na světě, navíc ta odřenina, která už teď vypadá celkem normálně vypadala na první pohled děsně. No, se schodama má útrum. Žádný scházení pod dohledem anebo za ručičku. Nosit se z nich bude. Aspoň zatim.No, hlavně že se mu nestalo nic horšího.

A aby náhodou nebyl už klid, volal mi pán, co měl připojit v bytě zdarma nějakou kravinku k internetu. Prej jako odměna k tomu, že přes jejich firmu máme už dlouho připojenou televizi. A že se ten internet prej nebude platit mi volala už před tim nějaká ženská. Jenže já nv tom bytě teď nebydlim. A lidičky, který tam dočasně jsou za mě si to tam nepřejou. Pak mi sice  ještě párkrát  z tý firmy volali, ale na nějaký nechávání se ukecat už jsem neměla náladu, tak jsem jim to sdělila přes sms a vypla telefon. Nakonec na noc ho stejně vypínam.Ale už jenom ta představa, že to možná budu muset ještě řešit mě štve.

Já vim, den může bejt i horší,jasně. Ale taky může bejt lepší. No, tak jsem se vykecala(vlastně vypsala) a došlo mi, že jsou to úplný prkotinky(tedy až na ten prckovo let ze schodů-bych si dala pár facek,postavit tam ten kočárek tak blbě-ještě, že se nic nestalo).

Zkrátka a dobře, když nejde o život nebo o zdraví, tak jde o prdlajs.Já si fakt jenom potřebovala ulevit.