Kůča v lese-část třetí
Pro nedočkavé, netrpělivé, Hospodyňku, Lentilku a ty co chtějí všechno hned vědět, to dnes asi opět moc nebude, ale tak co už?, si počtou příště.
Abych je ale netýrala příliš, tak cosi dřevěného na okraji lesa máme. Je tam chajda jak z pohádky. Žel bohu není naše, je jen zapůjčovaná. A na trvalé bydlení by asi stejně moc vhodná nebyla, je bez vířivky, výtahu a BEZ OVCĺ (svět je krutej). Tak jo, já to přeložim, neni tam voda, je to v osadě a na kopci.Ovšem na občasné útěky z města je to chajda šikovná.
Ale zpátky "domů", tedy k hledanému domu (chatě, obyvatelnému postavenému a přežívání dlouhodobějšímu vhodnému čemukoliv).
Víme, co chceme, byť s menšími odchylkami se dokonce doma my, co už umíme mluvit (ještě, že to zatím neumíme úplně tak jak by bylo třeba všichni) celkem shodneme. Pravda, Míša bude asi muset slevit z velkofarmy s ovcema, klokanem, zebrou, 50ti morčatama a kdovíčim ještě na menší množství zvířat, o počtu nemluvě. Kamen s těžkým srdcem nevyužije asi tak kilometr čtvereční na dílnu a své nadšení omezí na pár metrů, já holt budu muset zase začít řídit. A Josefínka? Ta už sice taky mluví, ale tématu zatím moc nerozumí, tak se k němu nevyjadřuje. Ty nadšené výkřiky, když Míša plánuje zvířectvo ignoruji!
Takže máme představu, víme i zhruba kde na to vzít, dopůjčit, půjčit atd. Prostě i s těma prašulema by to tak nějak šlo (jasně, kdo neměl někdy hlad, že jo?). Ale né a né narazit na tu pravou. Chjo, já ten osud nechápu, za ty léta už bych tentrénik mé osoby k trpělivosti dávno vzdala. Má holt jinej názor. Ale co nadělám? Možná se tý trpělivosti jednou fakt naučim(ehm, asi jako učit želvu nebo šneka běhat, i když co já vim, třeba by to nějakej nadějnější druh zmáknul :-)).
Ještě, že máme ten pozemek kousek od Berouna, se skoroovcema a ovčákem jako bonus:-). Na světě je krásně!
Dodatek: Další, a snad poslední, prohlídka možného obydlí bude v neděli.
Mějte se!
To be continue.....
je čas na reklamu, zprávy a další ty blbiny neodmyslitelné věci kolem.
