Za 3 dny by uběhly 3 roky od mého posledního článku na zdejším vykecávači. "Haló jste tu z tý doby ještě někdo?" Však já se po vás podívám.Zvědavost mi nedá a 3 roky jsou dost dlouhá doba na to, abych se dočetla spoustu nového.

Soudím podle sebe, a že toho tedy bylo.Už nemám dva malý prcky, ale malou slečnu a puberťáka. Kůču(tedy barák) už taky nesháníme, ale máme, dokonce už v něm jde i celkem v pohodě bydlet, jen zvenčí ještě nevypadá jak by měl, ale co už, to se doladí.

Práci jsem za ty tři roky stihla tedy jen jednu, zato hezkou, dlouhodobou a celkem na pohodu, jenže vždycky když se zdá, že je všechno jak má být, musí se někde něco posrat pokazit. O tom se ale třeba rozepíšu jindy, dnes popojedeme...jj, popojedeme...

Autem už se taky nebojím jezdit tolik jako když jsem se po letech vracela k nutnotnosti oprašovat řidičičák, protože tady v našem mega D.C. o cca 400 obyvatelích ty autobusy nejezděj úplně tak jak by se mi hodilo. No co vám budu říkat jak si jeden na auto zvykne, jezdí s ním i když by nemusel. Až mě to někdy štve.

Co se ale nezměnilo je Kámen.Ten s náma žije pořád. A taky se nezměnila moje velká láska ke kávě (fakt jsem s tím bojovala-pár dní- na tohle nemám, kafe mi nikdo brát nebude) a moje psychopatickohumanistickodobroserná povaha. To ale proto, že s tím nic nedělám.

To v kostce po letech asi stačí . Možná na chvíli, možná na dlouho, sama nevím, jen jsem šla kolem. A teď se jdu začíst po okolí.