Jde to i bez EU?

Evropská unie se ocitla krizi, která je asi největší od doby jejího vzniku. Není schopna včas a adekvátně reagovat na současné výzvy, především nebývale velkou vlnu migrantů. Není s to najít optimální systém hospodářských vztahů zemí s odlišnou úrovní rozvoje, který by zajišťoval potřebné sbližování a tudíž i úspěšnější integraci do společného trhu. Do jejího čela i Evropské komise jsou dosazováni "trafikanti" s velmi omezenými schopnostmi řídit a spravovat tak obrovský útvar, jakým Unie o 28 členech v současné době je.

V důsledku dlouhodobě neřešených etnických, národnostních, náboženských i sociálně-ekonomických problémů dramaticky klesá podpora myšlenky integrace u obyvatel členských zemí – i tam, kde ještě nedávno převládal optimismus. Byrokratická tupost, posedlost unifikací, sebevražedný multikulturalismus a kosmopolitismus, ale i zjevná nadvláda velkých zemí, především Německa, probudila k životu už téměř skomírající nacionalismus a napomohla vzestupu lidových antiestablishmentových a populistických hnutí. Ta postupně nabývají na síle i v "tvrdém jádru" EU na úkor tradičních stran.

Evropské unii vážně hrozí rozpad. Britové se překvapivě vyslovili pro odchod a jejich rozhodnutí výrazně ovlivnilo i stále silnější požadavky po uspořádání podobných referend i v dalších zemích. Evropské obyvatelstvo se začíná seskupovat do antagonisticky vystupujících táborů, přičemž pod náporem islámské migrace sílí tábor odpůrců Unie. Elity EU ztrácejí půdu pod nohama a uchylují se i k nesmyslné a podpásové argumentaci pod heslem "menšího zla" – například, že oslabení EU by napomohlo imaginárnímu ruskému "nepříteli". Na druhé straně ani eurofobové v podstatě neví, co dál, překotný vývoj je také evidentně zaskočil. Vidíme to jasně na britských "vítězích", kteří se teprve nyní zamýšlejí nad konkrétními kroky a dopady brexitu.

I přední evropští politici začali houfně skloňovat slovo "změna", ačkoli nikdo z nich nic podstatného nenavrhl, kromě obecných frází o posilování solidarity a bezpečnosti. Pod solidaritou se ovšem často myslí, že všichni ponesou důsledky chybných rozhodnutí politiků jednoho či několika málo států. Když se začne jednat konkrétně, objeví se tolik rozporů, že se předáci EU bojí nejen cokoli změnit, ale o změnách vůbec hovořit. Bohužel, chybí plány "B", současná podoba EU byla dlouho prezentována jako jediná možnost bez alternativy. Ale jak jsem vepsal do motta tohoto fóra, "všechno jde jinak", evropskou spolupráci nevyjímaje.

Současné diskuse mají více než je zdrávo emotivní náboj, nesměřují zatím k střízlivému zhodnocení kladů i záporů dnešní podoby evropské integrace. Mám možná oproti jiným odborníkům výhodu, že nepatřím ohledně EU k žádnému z krajních názorových proudů. Chtěl bych na těchto stránkách nastolit témata, která byla v EU až dosud "tabu" či zcela opomíjena. Na úvod jmenujme například problematiku vyrovnávání ekonomické úrovně zemí EU, demokratický deficit, byrokracii, multikulturalismus, nabobtnávání a nezdravý růst vlivu různých "neziskových" (či spíše lobbyistických) organizací apod. A hlavně si položit otázku, jak by vypadala evropská spolupráce, kdyby se EU skutečně rozpadla.

Věřím, že se do diskuse, která bude vždy uvedena analýzou vybraného problému, zapojí postupně další diskutující.