S velmi ostrou kritikou vystoupil na svém blogu Radim Valenčík vůči mému poslednímu článku v časopisu iArgument, ve kterém se pokusil rozebrat problémy, o kterých by mohly diskutovat jednotlivci a politické subjekty, hlásící se k levici. To, co zveřejnil je první z avizovaných statí. Jednoznačně tvrdím, že je správné, aby se diskutovalo i formou ostré polemiky. Vůbec mi to nevadí. Nicméně v takové diskusi je třeba v zájmu žádoucího výsledku argumentovat věcně a férově. A než začnu s polemikou, pořádně si celou stať přečtu, hlavně její úvod a závěr.

Nebylo vůbec smyslem tohoto článku někomu radit, co má dělat, ale pouze pojmenovat problémy, se kterými se potýká dnešní společnost, tedy udělat přesně to, po čem Valenčík neustále volá. Jestli jsem je pojmenoval všechny, je otázkou do další diskuse, ve které se jistě objeví i jiné názory, než je ten můj. Čtyři otázky, které mi položil, však vyžadují zcela jiný formát než politickou stať v internetovém časopise nebo debatu na facebooku. Nebudu proto na ně odpovídat v této krátké replice, ale slibuji, že se časem k nim vyjádřím. Ostatně jsem již mnohé naznačil ve své předchozí publicistické aktivitě. Zde bych jen učinil krátkou poznámku, že jsem se zejména snažil propojit domácí a evropské, potažmo světové problémy. Protože ta krize, na kterou se ptá Radim Valenčík, přijde (a v podobě nezvládané masové migrace již přichází) především zvenčí.

Smyslem článku bylo tedy především kritizovat levicové strany z nečinnosti ohledně právě pojmenování problémů. A už vůbec ne jim radit k oportunistickému chování s následným zakroucením krkem buržoazii. Rovněž k vyvlastňování nevybízím. To z článku vyčetl snad jen sám Radim Valenčík, nikdo jiný mi nic takového nevytknul.

Chápu, že se dotyčný mohl naštvat, protože mohl na sebe vztáhnout poznámku o "programových stranách". Nicméně to ho neomlouvá. Odborník jeho formátu byl měl argumentovat férověji. Dedukování něčeho, co jsem vůbec neměl v úmyslu, jen proto, že to někdo někdy takto řekl, "oslím můstkem" mi to přišít na triko a pak to slavnostně "vyvrátit", je obvyklá metoda demagogů.

Přitom například v pojetí současných technologických změn se s Valenčíkem příliš nelišíme, a on to moc dobře ví. Souhlasím i s tím, že "jednou z příčin konfliktnosti současných proměn je to, že majetkové rozdíly měly a patrně vždy v historii budou mít tendenci se měnit v majetková privilegia". K tomu autor ještě dodává: "Tato tendence je navíc dnes posunuta do perverzní roviny okrádání většiny prostřednictvím selhávajícího a strukturami založenými na vzájemném krytí lumpáren ovládaného institucionálního systému společnosti". Ovšem vůbec neříká, kdo jsou ti korupční a klientelističtí lumpové a jak bychom měli jejich řádění zamezit. Možnosti výkladu jsou dvojí: letité stesky elit, že systém je dobrý, ale lidé špatní, nebo systémová změna.

O odpověď se R. Valenčík pokusil v dalším odstavci. Nicméně ještě, než přejdu k němu, musím se zastavit nad otázkou, kdo jsou ty struktury založené na vzájemném krytí lumpáren. Dělníci? Rolníci? Mládež? Živnostníci? Senioři? Ale kdež! Vylučovací metodou nemůžeme dospět k jinému závěru, než že se jedná o finančníky, velké podnikatele se sídlem v daňových rájích, úplatné úředníky a politiky. Tedy tu "buržoazii" a její přisluhovače (cituji R. V.). Samozřejmě ne celou, protože spousta jejích příslušníků je poctivá a opravdu nevím, proč by jim měly být zakrouceny krky nebo sebrán poctivě nabytý majetek. A jestli mne neuspokojují dílčí "nesystémové" (možná i částečně "antisystémové") návrhy zdanění a navrhuji, aby se uvažovalo i o tvrdších opatřeních, není to pasivní "čekání za bukem", ale přesně to, co by měli dělat teoretici (zvláště ti, kterým je 65 a více let, u nichž se nedá předpokládat, že půjdou na barikády bojovat za lepší zítřek).

Ale co s těmi lumpy? Valenčík vidí základ řešení v technologických změnách a postupně přeměně charakteru práce ve prospěch činností zaměřených na všestranný rozvoj člověka. Je si ovšem dobře vědom, že samy, bez aktivity subjektu, se potřebné změny (a to nejsou změny systémové?) nedostaví. A proto dodává: "Tuto přirozenou tendenci vyplývající ze samotné přírodně historické povahy společenského vývoje je nutné převést do konkrétní podoby identifikování podstaty střetů, které dobově probíhají, tj. odhalení příčin problémů a současně možností toho, co lze ovlivnit a co dělat, do podoby programu komplexních reforem, které jsou nutné k nápravě stavu a především k otevření perspektiv, které se nabízejí."

Hezky řečeno. Jenže je to podobná výzva, kterou jsem uvedl v závěru své stati. Snad odlišná v tom, že na rozdíl od Valenčíka (teď spekuluji na základě jeho textu, může to být i jinak) se domnívám, že pokud neodstavíme ty jím obecně definované a mnou konkretizované lumpy od moci dříve, než se reformy začnou realizovat, žádné změny nebudou – leda kosmetické, "aby to vypadalo". Nicméně souhlasím s tím, že reformy musí být na stole ještě před tímto demokratickým a mírumilovným ("sametovým") "zakroucením krkem", aby teoretická vize změny ovládla masy. A proto jsem svoji stať také zakončil výzvou (v podstatě jedinou), aby se k levici se hlásící teoretici a politici zeptali veřejnosti, jak si změny představuje ona. Protože veřejnost se s abstraktními frázemi nespokojí.