V souvislosti s migrační krizí vyzývají někteří levicoví politici, především místopředseda KSČM Jiří Dolejš, k důslednému odlišování "rudých" a "hnědých". Fajn, tak se o to pokusme, zvláště když se zmíněný poslanec ani další podobně smýšlející o hlubší analýzu ani nepokoušejí a zůstávají u povrchního nálepkování. Nejprve však musíme podotknout, že ono barvené označení zdaleka neodpovídá současné situaci, a že jej tudíž můžeme přijmout pouze pro názornost. Ostatně socialistická rudá během let hodně vybledla a dnes to je už spíše růžová a oranžová. Podobně ti, kdo jsou označováni jako "hnědí", se od nacistů liší jako den a noc. A protože v našem pojednání figurují ještě dvě skupiny, musíme přidělit barvy i jim. "Hate-free" aktivistům přiděluji barvu sluníčka, tj. žlutou. Naproti tomu islamisté si už zvolili sami, a to černou barvu džihádu.

Když už jsme stranám sporu určili barvy, můžeme se pustit do rozboru kritérií odlišení. "Žlutí" se při hodnocení svých protivníků dopouštějí dvou metodologických omylů. Za prvé, přeceňují biologickou podstatu člověka na úkor jeho podstaty společenské. Nikdo nebude křísit zrůdné rasistické teorie nacistů a popírat, že migranti jsou biologicky analogičtí našemu domácímu obyvatelstvu. Nicméně to ještě neznamená, že jsou civilizačně na stejné úrovni (čest budiž výjimkám). Přicházejí z hodně drsných poměrů, chybí jim vzdělání, evropské kulturní návyky, nemají daleko k použití násilí. Neříkám, že individuálně za to mohou sami, ale v civilizačně značně odlišných podmínkách vyrostli a ty formovaly jejich normy chování a postoje. Tyto kulturní a civilizační rozdíly "žlutí" nechtěně či úmyslně přehlížejí. Převýchova (integrace) je možná jen u některých, a to ještě ve velmi dlouhém časovém horizontu. Vzpomeňme jen, jaké jsou problémy s našimi "nepřizpůsobivými" spoluobčany, a ti vyrůstali odmalička v našem civilizačním prostředí.

Druhým omylem je, že odpor proti migraci převádějí do roviny nenávisti (odtud výraz "hate-free"), tj. do osobní roviny. Skutečnost je i přes ojedinělé projevy rasismu ovšem zcela jiná. Pokud kladu něčemu odpor či proti tomu protestuji, ještě to neznamená, že vůči kritizovanému cítím nenávist. Prostě jsem si jen vyhodnotil invazi statisíců nelegálních migrantů do Evropy jako bezpečnostní riziko pro celou Evropu a její schengenský prostor a požaduji zavést opatření na ochranu legality a integrity evropských států, v prvé řadě našeho domova. Pokud se migranti násilím snaží překročit hranice, použití donucovacích prostředků je zcela namístě a nejde o žádný projev nenávisti.

Část "rudých" uvedené omyly sdílí, nebo se staví k problému fatalisticky, podobně jako klimaskeptici ke globálnímu oteplování. Novodobé stěhování národů je podle nich neodvratné, proto se musíme s ním naučit žít a podat migrantům pomocnou ruku v naději, že si nás oblíbí a nechají nás "multikulturně" spolužít. Dřívější vlastenectví a selektivní socialistický internacionalismus zaměňují za všeobjímající solidaritu v duchu ideologie Frankfurtské školy a jejích pokračovatelů.  

Většina "rudých" však podporuje rozumná, byť i tvrdá opatření k regulaci migrace a v tom se příliš neliší od "hnědých", ale i "oranžových", "modrých" a dalších. Povrchní přístupy mohou v této situaci všechny hodit do stejného pytle a spolu se "žlutými" omílat donekonečna stesky o "xenofobních Češích".

Ve skutečnosti existuje (či spíše měl by existovat) mezi "rudými" a ostatními podstatný rozdíl. Všechny ostatní barvy totiž nezpochybňují neoliberální model globální ekonomiky, který kumuluje bídu a relativní přelidnění v méně vyspělých regionech Asie, Afriky a vezmeme-li v úvahu i migrační problémy USA, i v Latinské Americe. Spolu s často uměle vyvolanými etnickými či náboženskými konflikty produkuje podmínky pro vznik migračních vln. "Hnědí" by jen stavěli bariéry, ale jak řešit příčiny migrace, nevědí. Jako krátkodobé řešení je to nezbytné, protože nám to poskytuje trochu času na řešení problémů v místech, odkud migranti přicházejí. To by měli chápat i "žlutí" a nažloutlí "rudí", zvláště když se honosně ohánějí svojí levicovostí.

Právě důraz na překonání neoliberálního modelu globalizace je přednost "rudého" řešení před "hnědými" koncepty. Jenže aby mělo nějaký reálný vliv, musí být slyšet i tam, kde se houfují potenciální migranti, a přinášet jim to, co je udrží doma – naději. Zatím ale bohužel není slyšet ani u nás doma.