16. 02 2017 | 10.49
jsem šťastná, jsem šťastná......opakuji si ta dvě slova, stále dokola, protože když si je prý budu opakovat,
opravdu se ten ten pocit štěstí dostaví.
Tak čekám a asi to tak přesně nefunguje.
Je to taková sinusoida, možná případ pro psychologa, nevím si s tím sama rady.
Jeden den bych ten pocit radosti, klidu a pohody mohla rozdávat "po kýblech",
mohla bych, obrazně řečeno, skály lámat a měnit koryta řek, křídla mít, obletěla bych zeměkouli.
Druhý den se probudím a všechno je jinak, stačí jen myšlenka maličkost, která jindy mě nechá naprosto klidnou,
nevím proč, ale najednou mám slzy v očích, brečela bych jak želva a přitom vlastně není důvod.
Ranní slzy mám za sebou, zkusím si znovu zopakovat ta "kouzelná slova" o štěstí.........třeba to nakonec začne fungovat..