Kam jsme se posunuli. Po dvaceti letech vyprchalo nadšení ze sametové revoluce a lidí se dívají na svět poněkud jinýma očima. Ukazuje se, že lidé opouštějí konzervativní hodnoty. Velkou měrou za to můžou i naši politici a jejich chování.

Lidé v Česku ztrácejí ideály a rovnost se stává důležitější hodnotou než osobní svoboda. Velká část lidí se jako obloukem vrací k tomu, že jistota je důležitější než příležitosti.

Podle sociologů vyprchala porevoluční euforie a Češi podobně jako lidé v západních zemích ztrácejí ideály. Na svět se místo toho dívají prakticky - pokud nejsou spokojeni se svým platem, volají po větší rovnosti. Musíme si přiznat, že mnozí lidé jsou vskutku přeplaceni a mají neúměrně vysoké platy k výsledkům, které dosahují.

K větší rovnosti to neustále směřuje od dob feudalismu a jistě to půjde i dál. Není totiž důvod, pro většinu lidí, podporovat systém, který umožňuje např. deseti procentům lidí ovládat 60 procent bohatství.

Někteří lidé řeknou závist, ale kdo jí živí? Nepřiměřené manažerské platy v podnicích, které jsou v mínusech, tuneláři, kteří místo toho, aby byli ve vězení si užívají na různých ostrovech, platy politiků, kteří si lítají po světě a přitom je v práci (sněmovně) vidíte pospávat nebo se vesele bavit a kauzy prominentů, které vyšuměly do ztracena.