Každý, kdo píše básničky, povídky či jiné literární utvary potřebuje svojí múzu, aby mu byla při psaní nápomocná. Problém ovšem nastane, když se múza vzhlédne v alkoholu. To se potom dějou věci.

Opilá můza

Vrzly dveře znenadání,
múza ke mně vkročila
Napiš báseň, chlapče milý,
proto jsem se zjevila

Tak jsem začal rychle psáti,
rýmy se mi dařily
Než jsem stačil báseň dopsat,
tak jsme láhev dopili

Další báseň byla horší,
múza děsně škytala
Nechtěla mě vůbec líbat,
na jazyk si šlapala

Nechme toho, už máš dosti,
však je zítra taky den
Jenže múza chytla slinu,
další láhev tahá ven

Rozhněvat si tuhle vílu,
to by moudré nebylo
Proto místo krásné básně,
do rána se pařilo

Další týden už nepřišla,
prý je vážně nemocná
Tohle zřejmě není pravda,
zaracha už zase má