Purismus (z latinského purus čistý) je úsilí o stylovou čistotu v tvorbě. Architektonický purismus je reprezentován dvěma směry:
Uplatňoval se v historizující architektuře a v obnově historických památek v 19. století. Je pro něj charakteristické přísné lpění na tzv. čistém slohu, které se projevovalo odstraňováním veškerých pozdějších úprav. Proti takovémuto přístupu vystupovali zastánci analytické památkové péče (Alois Riegel, Max Dvořák).
Umělecký směr první poloviny 20. století, který se neomezoval pouze na architekturu, ale také na další oblasti výtvarného umění (malba, kresba – Amédée Ozenfant). V podstatě jde o snahu maximálně oprostit stavbu od dekoru a uplatnit především samotnou konstrukci, barvu a strukturu stavebního materiálu atp. Jinými slovy výsledného účinku architektonického díla má být dosaženo co nejmenšími prostředky.