Ionty (v jednotném čísle ion, nebo iont) jsou elektricky nabité částiceatomární velikosti (atomy, molekuly, někdy také skupiny atomů či molekul).

Ionty se označují chemickým označením částice, přičemž vpravo nahoře se uvede velikost elektrického náboje iontu (v násobcích elementárního náboje).

Např. K⁺, Na⁺, Mg²⁺, Ca²⁺, K⁺, F^-, HCO₃^-, NO₂^- apod.

Rozlišujeme je na:

• Kationty - jsou kladně nabité ionty, obvykle atomy, které odevzdalyelektron(y), tzn. kationt má v elektronovém obalu méně elektronů než odpovídající atom. Při elektrolýze putují směrem ke katodě. Většinou vznikají z elektropozitivníchprvků, například sodíku, vápníku nebo železa.
• Anionty - jsou záporně nabité ionty, obvykle atomy, které přijalyelektron(y), tzn. aniont má v elektronovém obalu více elektronů než odpovídající atom. Při elektrolýze putují směrem k anodě. Většinou vznikají z elektronegativních prvků, například z kyslíku, síry nebo chloru.

Proces vzniku iontu se nazývá ionizací. Obrácený proces, tzn. vytvoření neutrálního atomu z iontu, se označuje jako rekombinace.

Energie potřebná k odstranění jednoho z elektronů ve vnější podslupce atomu se označuje jako ionizační energie (popř. ionizační potenciál). Ionizační energie nám říká, jak pevně jsou vnější elektrony k atomu vázány.

Přidáním elektronu k atomu určitého prvku dojde k uvolnění jisté energie, která se označuje jako elektronová afinita.

Ionty vznikají

• při rozpouštění (např. solí ve vodě), kdy se část molekul rozpouštěné látky rozštěpí na dva (nebo více iontů). Takové roztoky jsou elektricky vodivé.
• při ionizaci plynu, kdy rychle letící částice nárazem rozštěpí molekulu na ionty. Ionizovaný plyn se pak stává vodivým

Vlastnosti iontů se využívají při různých procesech, např.:

• galvanické pokovování
• akumulátory
• věrné otisky při výrobě gramofonových desek
• Wilsonova mlžná komora pro sledování dráhy částic radioaktivního záření