Druhá búrská válka probíhala mezi anglickými a búrskými (tj. potomci holandských osadníků) kolonizátory Jižní Afriky, a to v letech 1899 – 1902.

Válka byla vedena nesmírně krutými prostředky, poprvé se vyskytly koncentrační tábory moderního typu pro rodiny bojujícího nepřítele. Zajatí Búrové byli deportováni např. na Ceylon a ostrov Svaté Heleny.Vězni umírali hlavně na infekční nemoci, na které celkově zemřelo asi 30 000 lidí. Nejvíce však utrpělo černošské obyvatelstvo, které mělo největší ztráty a bylo násilně přesídlováno. Důvodem k válce byla touha po kontrole území, kde se nacházela bohatá naleziště surovin, včetně zlata (to se Búrové pokoušeli odvést do Mosambiku), touha po rozšíření pastvin pro chov dobytka a v neposlední řadě také snaha podrobit odbojné státy (Transvaal, Orange) anglické koruně. Válku také díky nesrovnatelně technicky lépe vybavené armádě vyhráli Angličané. Největší zájem projevila Velká Británie o zlatonosná a diamantová ložiska nedaleko Johannesburgu v jižní Africe. Tyto kraje ale již kromě domorodců obývali holandští osadníci, kteří zde zřídili republiky. Spory nových anglických přistěhovalců s holandskými usedlíky, kteří se nazývali Búrové, daly Velké Británii záminku k ozbrojenému zásahu. Tříletá krvavá britsko-búrská válka, v níž zpočátku Búrové vítězili, skončila v roce 1902 zánikem búrských republik a rozšířením britského koloniálního panství v jižní Africe.