... a někdy strašně. Včera jsem to naštěstí "odnesla" já.:-) 

Syn otevřel šuplík a hledal pastelky. Bohužel ho nechal otevřený a odešel od něj. Já klečela pod šuplíkem a když jsem se zvedala, zapíchla jsem si hranu do boku. Čím víc jsem se zvedala, tím hlouběji se mi hrana zadírala do těla. No, co vám budu vykládat... Bolesti bylo jako na hradě, slušných děv bylo u nás doma najednou přehršle... Krve teklo jak z prasete při zabíjačce a nešla zastavit. Ale co bylo nejhorší, vše "způsobil" právě můj autistický syn a dostal tak strašně silný záchvat, že jsem měla velký problém ho uklidnit. 

Víte, vždycky mě strašně rozčílí názory, že autisté jsou blbci, kteří nic nevnímají, nic necítí a jejich mozková kapacita je na úrovni nejspodnějšího prvoka... Každému bych přála, aby se aspoň s jedním autistou v životě setkal, hned by dostal jiný názor. Děti potažmo dospělí i se silným stupněm autismu dokáží vnímat základní pocity, nálady apod. I oni mají bolesti, cítí radost, jsou smutní... Jen prostě reagují jinak. A někdy se stane i "zázrak", když si uvědomí, že třeba někomu ublížili (byť samozřejmě nechtěně). To se nám stalo včera doma. Syn plakal, že mi ublížil, že mi způsobil bolest a jak je hrozný syn. Takže pro všechny ignoranty okolo - i autisté a jakkoli nemocní lidé jsou také lidé jako já nebo vy, vnímají a vyjadřují to, co chtějí tak, jak chtějí... a mají právo na život!