Jak to vlastně všechno začalo?

Vracím se ve vzpomínkách a snažím se vybavit si nejmenší detaily a pocity... Zpomalení vývoje řeči, ztráta očního kontaktu, samotářský způsob hry... Lítání od jednoho doktora k druhýmu a potom tahle neúprosná a fatální diagnóza - dětský autismus. Hlavou mi hned prolítlo tolik slov, pocitů a myšlenek, že jsem nebyla schopná říct ani A. Nebyla jsem schopná ani brečet, ptát se na základní otázky, prostě nic... Trvalo to asi pět minut, kdy nepadlo ani slovo. Doktor se mě na nic neptal, sestra si hrála se synem... a já jen mlčela. Pak jsem si uvědomila první slzu. A bylo to jako vysvobození. V tu chvíli se mi sice honila hlavou zásadní myšlenka, jak to všechno zvládneme, ale zároveň jsem věděla, že to nějak dokážu, už kvůli synovi. Každý rodič, který se jednou ocitne v téhle situaci, ať už se jedná o jakoukoli diagnózu, ví, o čem mluvím. O té obrovské odhodlanosti udělat všechno, co bude potřeba. 
Hned od prvního dne jsem si začala zjišťovat základní informace o autismu. Co to vlastně znamená, jak se mám k synovi chovat, co mu může ublížit a naopak pomoct. Bohužel jsem ale narazila na ze začátku zásadní problém : nikde jsem nenašla žádnou knížku nebo publikaci, která by mi můj problém vysvětlila z lidskýho hlediska. Všude jsem nacházela jen odborné publikace a i když je sepsali renomovaní odborníci, stránky se hemžily lékařskými výrazy a z těch jsem moc moudrá nebyla. Proto také vznikl tento blog. Pokud pomůže byť jen jednomu rodiči, pak má smysl.