Vyprávění - Ursula K. Le Guin

15.6.2025 - 5*

Anotace:

Pozemská lingvistka Sutty pátrá ve velehorách planety Aka po zbytcích staré kultury, zakázané a pronásledované totalitním a technologiemi posedlým Korporátním státem. Sutty postupně zjišťuje, že nesmírný labyrint tisíciletých vědomostí skutečně vskrytu přežívá, že je obrovský a nepochopitelný. Jeho jméno zní Vyprávění...

Jediný román z tzv. Hainského cyklu (#8) vydaný po roce 1974 a zároveň poslední román z tohoto cyklu, který autorka napsala.

*

zdroj: moi

*

Recenze:

Na první pohled je to malá knížka, taková roztomilá. Musím se přiznat, že jsem nečekala, s čím na mě hned v prvních stránkách vybafne. :D Le Guin je záruka kvality, takže jsem ani nečetla anotaci, zvědavě se pustila do čtení a má představa o lyrické, milé a možná trochu praštěné knížce vzala za své.
(Mluvíme o sci-fi, filozofickém zamyšlení a příběhu tak aktuálním, že člověka trochu mrazí, jen pro upřesnění.)
Abych nelhala, začátek první kapitoly takový byl. Abstraktní jízda, myšlenkový proud spíše než děj. A pak facka božího tažení, autoritářského režimu a mrzačení populace ignorantstvím, systematická destrukce kultury, historie... lidskosti. V tu chvíli mi došlo, že mám v ruce sci-fi knížečku, s kterou nejspíše jen jedno odpoledne nestrávím.

Pocítila k němu vlnu nenávisti, která ji samotnou vyděsila.
Otočila se a šla dál a říkala si, že by jej měla litovat. Byl upřímný. Většina bigotních lidí to přece myslí upřímně. - str. 119

Vyprávění je ten typ knihy, který je snový, lyrický, kde si každý obrat a myšlenku užijete. Děj je tam stejně důležitý jako myšlenky, které příběh představuje. Někdy čtu podobné knihy a možná kvůli nevhodné náladě nebo jen pro styl psaní mi vše přijde chaotické, zdlouhavé, nepovedené. Ale Vyprávění? Přesně kniha pro mě, vše má své místo a zapadá do celku přirozeně a tak lehce, že člověka nic neruší od toho se do knihy plně vžít. Ale je pravda, že tento druh knih měl v mém srdíčku vždy speciální místo. :)

Ale přesvědčení věřící byli všichni, na obou stranách. Světský terorista nebo zbožný terorista, jaký je v tom rozdíl? - str. 81

Abych se přiznala, Vyprávění byla po dlouhé době první kniha, u které jsem přestala se spěšným, bezmyšlenkovitým čtením. Prostě to u této knihy nešlo. Vtáhla mě do příběhu velmi rychle, prakticky co pár stránek jsem našla myšlenku, kterou jsem si přečetla několikrát, abych si ji pečlivě popřevracela v hlavě, zvážila a vychutnala. Každý obrat, obraz, který Vyprávění vykreslovalo, mě přenesl do jiného světa.
Je to dlouho, kdy jsem knihu nepřečetla na jedno, dvě posezení. Mám pocit, že mě Vyprávění v této uspěchané, sociálními sítěmi a laciným obsahem otrávené době zase naučilo si čtení řádně vychutnávat.

Názor zabíjí schopnost vnímat. - str. 72

Nebo to možná byl jen kousíček větších změn, které se mi teď v životě dějí, každopádně je to kniha, která si mě našla ve správný čas, ve správném rozpoložení a na správném místě v mém životě, a jsem za to ráda. Několikrát jsem měla během čtení pocit, jako když jsem poprvé četla Ajvazovo Druhé město, pak zase Orwellovo 1984, Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita. Pokud jste ty knihy měli rádi taky, Vyprávění doporučuji. :)
(Možná je ale dobré varovat - děj nehraje prim, akční scény nahradí spíše pomalé vykreslování atmosféry, objevování a bádání, které však pohltí stejně tak. :)

"Ale co je to posvátnost?"
"Co je pravdivé - to je posvátné. Co bylo protrpěno. Co je krásné." str. 248

*