Tenhle jsem si užila, ha! Jestlipak přijdete na to, co jsem zde zpatvořila? :'D m.
Úkol #4: Nejoblíbenější jídlo chemického dítěte
Víte, co je to chemické dítě? Možná si tak říkám jen já. Jako dítě této generace mileniálů – rádoby vášnivá cestovatelka a ztracená nepochopená duše – jsem vyrůstala na pochoutkách typu brambůrky, toxicky zbarvená lízátka a nezdravé hamburgery (myšleno levné housky ohřáté v mikrovlnce – aby se zabily i ty poslední živiny, které by tam přeci jen zabloudily – a mleté "maso" nejasného původu). Plno, plno chemických sladidel a konzervantů.
Do-do-donk! Praštěte do toho soutěžního tlačítka, už znáte odpověď! Vidíte? Chemické – dítě.
Pokud delší dobu nezkonzumuji něco nezdravého, začínám trpět absťákem. Postavte přede mě mísu chipsů a za pár minut se po nich zapráší.
Moje de-li-ka-te-seee?
Představte si tlustou, naducanou housenku nezdravě žluté barvy s hnědými skvrnami od spálenin. Z obou konců z ní čas od času teče bílá tekutina, a když narazíte na horší stánek s touto pochutinou, někdy plave v nemalé loužičce oleje. Když tuto housenku rozříznete, vyhrnou se na vás vnitřnosti z masa a zeleniny. Maso je celé pokroucené a na cucky, zatímco zelenina je tepelným zpracováním zdechlá a má ke své čerstvé křupavosti daleko.
Občas k tomu máte přílohu tvořenou zářivě žlutými, tenkými kousky zeleniny. Zpracované jsou v bazénku oleje, kdy je při velmi vysoké teplotě smažíte – nejčastěji v přesmaženém oleji plném starých usazenin – takže jsou nakonec tvrdé a křupavé. Mňamy... A nesmí se zapomenout na dochucení malými bílými krystalky, které se drží těchto kousků zeleniny jako malé nádory a chuť této přílohy dotahují k dokonalosti.
Bon appétit!