V poslední době se doslova roztrhl pytel s nejrůznějšími romány o upírech. Ale Andrea R. Cranmerová se rozhodla přiblížit čtenářům jiné neprávem opomíjené magické bytosti – vlkodlaky. A rozhodně to nejsou jen vrčící uslintané bestie...
S Callou Torovou se seznámíte už na obálce knížky. Na první pohled vám přijde hezká a sympatická, ale až později se dozvíte, že je to vlkodlak. Vlkodlak – Ochránce. Ochránci pomáhají výš postaveným členům společenství – Strážcům, udržovat v jejich světě mír a řád. Pomáhají jim také v boji proti Hledačům a Strážci jim na oplátku poskytují veškerý dostupný komfort: vzdělání, bydlení, kulturu atd.
Životy Ochránců jsou dopředu nalinkované velmi přesně, takže Calla už od svých pěti let ví, že až dospěje, provdá se za vlkodlaka jménem Reno a společně založí novou smečku. Neptá se, nepochybuje. Pak ale do jejího života vstoupí lidský kluk, kterého zachrání ze spárů medvěda grizzlyho. Tahle nová známost jí zamotá život víc, než tušila. A začne se o svém životě dozvídat věci, jejichž znalost se trestá smrtí...
Jak už to bývá v knihách pro pubertální čtenářky běžné, i v této najdetemilostný trojúhelník ve stylu On + Ona + On. Ale nevadí. Tenhle je vykreslený velmi pěkně a hrdinové se velmi často snaží řídit svým rozumem a nejenom slepými city. Psychologie postav je propracována velmi pěkně.Z drsňáka se při bližším pohledu stává člověk zmítaný city, z nafoukané puberťačky je ve skutečnosti plachá mladá dáma atd. Malé mínus vidím v tom, že autorka kladla velký důraz na hlavní postavy, ale ty ostatní trochu posunula dozadu, ale třeba to napraví v dalších dílech.
Téma vlkodlaků nepřináší mnoho nového. Snad jen to, že ke své proměně nepotřebují měsíc v úplňku a že jim po návratu do lidské podoby zůstane oblečení. Mnohem zajímavější je popis pečlivě budovaného společenství Ochránců. Jejich soubory pravidel a chování a jejich tajemný život. To vše viděno z pohledu několika dospívajících mladých lidí / vlkodlaků, kteří mají na tento svět své vlastní názory.
Prvních několik kapitol knihy je převážně seznamovacích. Tím nechci říct že nejsou zajímavé, protože rozhodně jsou. Jen doporučuji, abyste si je přečetli pěkně v klidu a pomalu. Jinak se v té záplavě jmen a postavení za chvilku ztratíte. Pak už ale začíná děj dostávat spád. Odhalování děsivé pravdy, skrývání, zrada, útěk... a ještě mnohem víc. Je to přesně ten typ knížky, u které by měl další díl vycházet nejlépe ihned, protože čekání na něj je nekonečné. Bez legrace.
Takže pokud máte rádi tajemno, fantasy a vlkodlaky, milujete rychle ubíhající děj a nevadí vám trocha pubertální romantiky, je Smečka knihou přesně pro vás.
A ještě jeden postřeh na závěr: ze svého okolí znám hned tři případy matek, které tuto knihu koupily původně pro své dcery, ale dnes čekají na další díl stejně netrpělivě, jako ony. A já se budu na podzim o pokračování přetahovat s mladší sestrou :-)
Autorkou recenze je Jana Šrámčíková
