27. 05 2012 | 18.49
Tallin seděla na velkém kameni uprostřed lesa. Bylo ticho a zima, ale jí to nevadilo. Za pár minut odbyje půlnoc a noční tvorové začnou žít ve svém světě. Tallin vždy uměla psát pěkné povídky a zrovna jí něco napadlo.
,Noční obloha jasná je. Zvěř v lesích volá hej. Vlk či skunk, jelen či laň. Voda v potůčku teče. Les píseň svou zpívá. Měsíc vánek posílá a strom ožívá.'
Seděla a přemýšlela o tom, co bude dál. Pojedou do Seattle a budou hledat bránu, potom musejí najít náramek a ještě se vrátit zase do Springfieldu, kde budou bojovat proti Luciusi. Zavřela oči a převtělila se na vlka. Lehla si do trávy a položila hlavu na studenou zem. Pořád přemýšlela o budoucnosti, která jí čeká.
,Zemřu nebo ne? Četla jsem, že když se mi náramek otevře, a pak když ho použiju, tak mě to může i zabít. Je jasné, že bych se za všechny obětovala,
ale takhle to má skončit? Takhle mám dopadnout?'
Tallin ucítila na zádech něčí ruku. Otočila se a uviděla Daniela. Klečel u ní tiše a hladil jí po srsti na zádech.
,Co chceš?' Poslala mu a při tom zavrčela. ,,Mluvit," odpověděl klidně a stoupl si. Tallin vydechla a přemenila se na člověka. ,,O čem?" Zeptala se Tallin lidským hlasem.
,,O nás," utrousil klidně. ,,A o tom, co ti řekl Lucius," dodal už trochu chladně. ,,Řekl mi důvod proč přijel," opačila jsem a zadívala se mu do očí.
,,A co?"
,,Kvůli rodině Kortézových. Věděl, že jsem jedna z Kortézových." Daniel zaklel a zadíval se na šaty, které jsem trochu umazala.
,,Udělala sis pěkný výlet," utrousil a vzal mě za ruku. ,,Potřebovala jsem přemýšlet." Oba jsme šly lesem a dívaly se na noční oblohu, kterou zakrývali koruny stromů.
,,Já přemýšlel cestou k tobě," začal Daniel a zadíval se na jednu hvězdu. ,,Nevím jak začít, ale vím jaký může být konec."
,,O tom jsem také přemýšlela. Je to těžké. Vyhraju nebo prohraju," řekla jsem smutně a podívala jsem se na měsíc.
,,Občas toužím změnit minulost a dát svou budoucnost," zamumlala a převtělila se. Jako vlk se posadila na zem a začala výt. Ihned uslyšela vytí dalšího vlka.
Byl to Lucas, ale byl daleko.
,Nechci zažít tu strašnou budoucnost,' poslala Danielovi při vytí. Daniel jako blesk si k ní klekl a objal jí kolem chlupatého krku.
Talin pořád vyla, ale při tom jí tekly slzy smutku.
Vášeň, nosíme jí všichni. Pospává, číhá, ačkoliv je nechtěná, nezvaná. Probouzí se, otevře svoje čelisti a zabije.
Někdy to bolí víc, než to zvládneme unést, kdybychom měly žít bez vášně, možná bychom poznaly duševní klid, ale byly bychom prázdní.
Opuštěné pokoje, zatlučené a zatuchlé. Bez vášně bychom byly skutečně mrtví.
Buffy, přemožitelka upírů
Milovat, to je občas těžké, když můžete být zrůdou, když můžete být tvor noci a ničitel duší. Láska je křehká věc, kterou vezmeme do rukou a rozdrtíme.
Láska číhá v nás od narození, od začátku našeho života, ale i neživý mohou milovat a chtít po lásce. I tvor bez srdce něco miluje, i tvor bez lásky může být milován.
Daniel seděl na postely a pozoroval Tallin, jak si balí věci na dlouhou cestu do Seattle.
,Musí to být pro ní těžké odejít z města, kde má své lidi,' pomyslel si Daniel a díval se s lítostí na dívku.
,,Vezmu si jenom to nejnutnější. Auto v kterém pojedeme není tolik místa," řekla tiše a položila poslední věc na hromadu v tašce.
Daniel poznal její smutek a zvedl se, objal jí a přitiskl si jí k sobě. ,,Bude dobře. Norbert a Meg to zvládnou," utišoval jí a tiskl si jí.
,,To vím," pošeptala mu do ucha a políbila ho na rty. Její jemné rty ho nutili k odplatě. Políbil jí s takovou vášní, že by rovnou omdlela.
,,Amore te," řekl Daniel mezi polibky.
,,Amore te," oplatila mu vášnivě a políbila ho.
Loučení je bolestné, ale musí to tak být. Mně a městu hrozí nebezpečí a já musím najít způsob jak nás zachránit.
Cesta do Seattle bude dlouhá, ale delší bude cesta zpátky.
Srdce letí směrem pláč, jas nás povznese a pošle dál.