Tenkrát bylo všechno krásné,

jak vzpomínky již bývají,

vzdálené a přesto jasné,

dnes v mysli mé se sbírají.

Zima tenkrát byla zimou

a chtělo se mi stále smát.

Zoufat, že má dnes už jinou

 nebo jen přečkat  do poupat?

Je to tak, jsem opět sebou

i vločky sněhu roztají.

Možná, že mne ruce zebou,

a možná, že mne líbají.

Copyright© Mariana Há, 2008Allrights reserved.