21. 04 2008 | 10.05
Časné ráno, pak ticho i vlahý dech,
slunce nás probpuzí svou žlutou nití.
Přimkneš se blíž, mne pohladíš ve vlasech,
hned závrať mám a chci jen tvá býti.
Taková rána, od léta do léta,
ať křišťál nám ozdobí střechy ranní.
Společné doteky něžně proplétat,
dál cítit již teplo tvých mužných dlaní.
© Marianna H., 2008A