Velká dálka, dálka nás dělí

a přece nejsme vzdáleni.

Řekneme občas co jsme chtěli,

vím, že si nejsme souzeni.

Kdybych se stala křehkou vílou,

přes dálku bych se přenesla

a nadnášena touhy sílou

u jeho okna poklesla.

Jen jeden pohled postačil by,

jen jeden dotek pocítit.

Ten prožitek pak dával by mi,

naději něžnou o něm snít.

Copyright© Mariana Há, 2008