Vůně mládí, kdy to bylo Bože?

V klidu, bez stezku a hoře,

linou se korálky vzpomínek mých,

léty lepších, tolik mámivých.

Za víčky běží čas těch dětských her,

s první láskou kdysi odešel.

Nelze jej vrátit, nelze jíti zpět,

žít své mládí, žít a zapomnět.

Něžné světlo, jasné světa zření

barev, úsvit černou v blankyt mění,

ranní vánek s vůní letních dnů,

končí noc, čas vzpomínek a snů.

Copyright© Mariana Há, 2008