Úděl svůj nesem každý na svých bedrech,

ne každý se s ním umí vyrovnat.

Je lépe jíti vždycky do luk ve dnech,

kdy smutno je a nechce se nám smát.

Tam mysl naše trochu pookřeje,

přírody krása hladí na duši.

Srdce i tvář se něžně pousměje,

slunce pak z líce slzu osuší.

Copyright© Mariana Há, 2008