Dva smaragdy se třpytí temnou nocí,

tvar mandle krásu jejich vynáší,

tiše a kradmo plují teplem žhoucím,

až krev mi v žilách tepem burácí.

Dvě krásné hvězdy zeleného svitu

zúží se v štěrbí, tenčí než je črt,

jak šelmě při lovu, co v ladném kmitu

obejme oběť, čekající smrt.

Se srdcem v hrdle stojím okouzlená

a minuta se vleče jak sto let.

Žár plamínků se dotkl mého těla,

snad svoji něhou setře času lept.

Ta světýlka jsou oči lásky mé,

těm neodolám, nemohu říct ne.

Copyright© Mariana Há, 2008Allrights reserved.