Když šli jsme lesem, širou plání,

tys za ruku mne něžně vzal,

zlehka se dotkl těch mých skrání

a do ticha mi povídal,

že jenom tvá jsem láska snící,

za kterou bys i duši dal.

Všechno je marné, míjející,

však tys mi ze rtů věčnost bral.

Copyright© Mariana Há, 2008Allrights reserved.