Dříve jsi říkával, že zvonivý mám smích

i když mne nevidíš, tak zní ti v sluchu dál.

Dávno již neslýchám ta slova ze rtů tvých,

nyní však sama jsem a ty jsi také sám.

Co život přinesl, té něhy, touhy lán,

pomocnou ruku též v období nesnází.

Všechno se postupně ztratilo nevím kam,

jinou teď cestou dál s pokorou odcházím.

Copyright© Mariana Há, 2008