Já umírám, tak pošli něžné psaní,

a k tomu růži, nebo aspoň rým.

Co  řeknu nemám zatím ani zdání,

snad namaluji záhon kopretin.

 

Však kdyby se splnilo jedno přání,

tys přijel a byl se mnou chvíli jen,

ruku mou držel s citem do svítání,

pak utlumil můj bolestivý sten.

 

Já umírám, jsem sama na to klání,

už paleta mi vyschla za ten čas.

Teď vysílením k dlaním hlavu skláním,

ale mou duši obklopuje jas.

 

Copyright© Mariana Há, 2008Allrights reserved.