Fajn...vím, že jsem tu původně chtěla dávat nějaké krátké věci z mojí hlavy a nikoho nezatěžovat dlouhým čtením...ale mám pocit, že jestli se někde už sakra nevypíšu, tak asi exploduju.

Přijde mi, že si člověk nějak neváží toho, co má. Nebo já si toho tedy určitě nevážila. Měla jsem (není to tak dávno, nebo už jo?) přítele se kterým nám to klapalo. Vydrželi jsme spolu dva roky. Rozuměli jsme si i v sexu i když to chtělo trochu praxe a zkoušení. Jenže já neměla takovou potřebu na sex. Až jsem si říkala, jestli nejsem úplně divná. Později se to nějak zlepšilo (možná věkem? kdo ví). Navíc jsme začali experimentovat, tolik sme se nebáli. Bylo to většinou pak tvrdé, šílené a plné vášně. Pochopila jsem, že tohle přesně potřebuju...ale nějak v té době jsme se rozešli a já teprve tvrdě, po rocích pravidelného sexu pocítila ten nedostatek. Měla jsem zlomené srdce, tak jsem to ze začátku ani moc nevnímala. Ale co si budeme povídat, vydržela jsem bez sexu ani né měsíc. Asi jsem to i udělala ze stezku, ale co. Měla jsem pár "aférek" ale ten sex nestál za nic. Pak jsem byla chvilku sama a našla si někoho dalšího. Byl to sakra dokonalej hajzl. Stačil mi jeden jeho sexy pohled a chtěla jsem ho, pokud možno hned. Choval se, že je mu všechno jedno a mě to tak hrozně štvalo a rajcovalo zároveň. Nebylo, ale kde. Takže jsme dost dlouho abtinovali. Když sme se pak spolu vyspali, tak sem si myslela, že to byl nejlepší sex, co sem zažila. Zničil mě a měla jsem tolik úžasných modřin, který mi ještě pár dnů připomínaly tu noc. Připadala sem si s nim super zvrhlá, každej jeho dotek bolel a mě se to líbilo. Nebylo to nic šíleného, nejsem zase taková. Byla to taková ta snesitelná bolest. Ale já mám taky modřinu úplně ze všeho. Jenže kvůli tomu, jak mu bylo všechno jedno...to šlo do kytek. Začalo mi to být taky jedno. A pak mi byl ukradenej i on, my a tak to prostě nějak vyšumělo. Ani sme se nerozešli.Prostě už sme se nikdy nesešli (zatím, je to docela čerstvé). Takže jsem se z toho zase vyléčila sexem, že ano. I když to byl na hovno vztah, tak mi chyběl...byl časem spíš jako kamarád. Mám vážně divný způsob terapie, ale všichni máme svoje. No a k té terapii právě posloužil chlapec, který mě chtěl už hrozně dlouho poznat. Byl ze mě úplně unešený a mě se to tak líbí. Jsem jeho bohyně, jeho všechno. Sem hrozná a odporná mrcha, že s ním jenom spím, ale co. Naš první sex byl úžasnej. Možná taky proto, že sem už po těch 3 měsících kousala omítku na zdi. Ale jak sme spolu začali spát pravidelněji...tak jsem pochopila, že to není ono. On je hrozně super, ale já nejsem sakra porcelánová panenka. Zachází se mnou tak opatrně, až mi z toho hrabe. Já potřebuju divokej sex, nekoho kdo si mě prostě vezme a v ten moment jakoby zapomene, že sem ženská. A né někoho, kdo se bude ptát. Snažila jsem se mu to naznačit a i skoro říct, ale očividně to nechápe. Tvrdí mi, že se ke mě musí chovat prostě hezky a tak. A jo, ať se klidně chová, ale né v posteli! To je tak těžký najít chlapa, co se k vám chová jako k princezně, ale v posteli si vás vezme jako nějakou věc? Uh...