Kevinovi mopsovi se mění svět
3. 01 2018 | 22.19
Pozoruji-li všechny možné varianty mopsích světů, ať už na mě vzhlíží z internetu, časopisů nebo knih, neujde mi informace, že mops má u sebe nejraději kamaráda svého druhu. Samozřejmě nejdůležitější je fyzický kontakt s jeho pánem, nicméně když potká mops mopsa, mají radost oba. Tak nějak se to říká, že? U Kevina jsem občas litovala, že při mém zaměstnání a partnerském poustevnictví musí trávit čas sám doma. A tak jsem si v duchu představovala, jak by se měl dobře, kdyby měl kamaráda, s nímž by sdílel svůj pelech v době mé nepřítomnosti. Ve vší počestnosti samozřejmě! Rozum však vždy potlačil mé rozněžnělé a lítostivé srdce. Představa, jak s sebou vláčím městkou hromadnou a jinou dopravou dva mopsí vejrostky, mě naopak děsila. Navíc bych musela přemluvit babičku, aby upletla ještě jeden náhubek, ouvej. Kevinova kamaráda jsem tedy nakonec nechala jen ve svých představách. Však víte, jak je to s těmi tužbami a přáními! Díky jednomu takovému se zjevil Kevin.
Čas plynul a milosrdná nebesa už patrně netěšilo mé poustevnické žití, či je snad děsilo, že místo lidí mluvím jen s Kevinem a začínám štěkat. Jednoho dne mi tedy seslala Filipa a co čert nechtěl, mně se zalíbil! A co víc, Filipovi se zalíbil Kevin. Jaké překvapení, že?
Po pár měsících poznávání nás Filip přijal pod svou střechu. Chvála bohu, znamenalo to konec městských hromadných a jiných doprav. Měli jsme najednou své vlastní vozítko! Filip v sobě postupem času nezapřel správného ješitu. Začalo mu vadit, že Kevin upřednostňuje jako pána mě. Pravdou však je, že já byla ta hodná, která mopse rozmazlovala, ale Filipa poslouchal. A tak jsme pomalu, jak už to v delším vztahu bývá, začali uvažovat o novém přírůstku do rodiny. Chtěla jsem, aby Filip přišel na jiné myšlenky. Hledali jsem na internetu jako diví, ale jako na potvoru po štěněti vidu ani slechu. Filip truchlil. Stále snil o svém mopsíkovi, který by mu prokazoval náklonnost stejnou jako mně Kevin.
Po nějaké době bezúspěšného hledání jsem se rozhodla učinit závažný krok, aby Filip přišel na jiné myšlenky. Navrhla jsem, že bychom si mohli pořídit miminko lidské. Každý lékař přece doporučuje obrátit myšlenky jiným směrem a nelpět na výsledku. A, světě, div se, dva měsíce po našem snažení o ratolest jsem našla inzerát nabízející štěně béžového mopse. K odběru ihned. Poněvadž se ani lidské dítko nikterak nehrnulo, rozjeli jsme se týden na to za novým štěstím. Filipovi zářila očka při představě, že si vychová mopsíka k obrazu svému, a mně zářila očka při představě šťastného Kevina, který se konečně dočká nejlepšího kamaráda a chráněnce. Jak naivní jsme byli! Ale o tom zas příště...
