Jsem MoW. Vím, že to zní jako zkratka pro nějakou onlinovku, typu World of Warcraft. (WoW) nebo League of Legends (LoL), v mém případě se však jedná o Man on Wheelchair čili Muž na vozíku. Tohle je můj první blog, respektive spíš pokus o něj, možná to skončí totálním fiaskem, ale měl jsem pocit, že bych mohl zkusit psát. Komentáře nebo názory k běžným životním událostem píše dnes kde kdo. Já osobně se necítím dostatečně kompetentní a inteligentní k tomu, abych rozdával své názory na politickou nebo ekonomickou situaci, a tak budu psát o něčem daleko přízemnějším, a ne tak komplexním - o mém životě.

Rosnička zvolená jako maskot mého blogu není náhoda. Vzhledově jsme si podobní. Nemyslím barvou, zelený bývám jen po kombinaci vlašáku, šlehačky a pečeného bůčku, ovšem ta zelená potvůrka má ke mně blízko tvarem očí a jejich vypouklostí při údivu, vzrušení nebo vzrušujícím údivu, a také tvarem prstíků. Na konci je máme oba zakončeni roztomilými bambulkami - ona na horních končetinách, já na dolních.

A kdo jsem? Jsem třiatřicetiletý vozíčkář, žijící na malé vesnici s cca 500 obyvateli. Ačkoliv se to vzhledem k velikosti nezdá, máme tu mateřskou i základní školu, obchod, poštu, hospodu, autobusové, dokonce i vlakové spojení, takže se jedná v podstatě o takové mikro Las Vegas, jen bez kasín a zločinu. Jinak se tu nachází k životu vše potřebné.