Začnu svým tradičním fňukáním na život - je hůř. Odpoledne se vlečou, na Amatérech nechtějí ženy pokecat o svých prcinách (kam ten svět spěje, kurva?) a mé Sladkochemické dvojmatky mě nezahrnují úkoly, neb asi proto, že jsou dvojmatkami, značnou část výbavy uplatní z předešlého potomka, takže nehledám nočníky, plíny a výživy. O víkendu jsem obeslal 6 počítačových firem, jestli by tam neměli nějaký flek pro vozíčkáře pracujícího z domu. Během víkendu už jeden kapitalista odepsal: "Nou!"

Čas jít k příjemnějším věcem - měl jsem, jak všichni víte, v lednu narozeniny a od Éčka jsem dostal knížku Robinsona Crusoe (v angličtině), abych se prý mohl rozvíjet, a ačkoliv jsem se toho bál (přece jenom jsem měl anglinu jako druhý jazyk a jsem už 14 let ze školních škamen), byl jsem překvapen, jak dobře rozumím. Ano, být se mnou v pokoji Reb a Say (to není Čuk a Gek, nýbrž Rebarbora a Sayonara), nejspíš by se nad obtížností textu několik desítek minut, možná i hodin tichounce smály ("Hahahaha"), ale jelikož se Say směje přímo kouzelně, asi by mi to nevadilo. Jak se směje Reb, to netuším, ale výhledově mi může poslat nahrávku přes Uloz.to, samozřejmě zazipovanou a zaheslovanou, která bude obsahovat záznam jejich hlasivek. Už nyní jsem roztoužen a nepatrně zerektěn. Čekám, lásko:-) 

Obtížnost knihy byla Pre-Intermediate, což mělo znamenat, že jsem schopen porozumět cca 1 400 základním slovům, obtížnost na šestistupňové škále byla A2/B1, což RebSaye možná opět lehce rozvibruje, ale v podstatě Pre-Intermediate byla druhá nebo třetí nejtěžší obtížnost.

No a kromě tohoto jsem dostal 4 virtuální lístky do kina. Virtuální neznamená, že už jsou zakoupeny, virtuální znamená, že BUDOU zakoupeny, až nás něco zaujme. A proč čtyři? Prostě proto, abych kromě Éčka a mé nepodstatnosti mohl vzít s sebou ještě dva kusy z rodiny - buď mamku s taťkou, nebo brašuli s Karlíkem. Mohli bychom to nechat na léto, ale jelikož zrovna nepatřím mezi nejtrpělivější jedince, nechce se mi čekat.

Napadlo vás, že jít na něco do kina není vůbec easy (no, to Mr. Robinson)?

- táta s bráchou dělají ve třísměnným provozu a točí ranní, noční, odpolední, přičemž při ranní vstávají ve 3.45

- Éčko taky vstává brzo, protože dojíždí do Žďáru nad Sázavou, tudíž by byla ideální sobota

- v sobotu se ale hrajou většinou jen animáky

- já zase nemusím filmy s titulkama, těch je většina. Číst sice umím, ale ruší mě to od děje na obrazovce

- Éčko nechce jít na horor a krvák

Z výše uvedených bodů tedy vyplývá, že ideální stav by byl jít na český film o víkendu. Jenže o víkendu se skoro nehraje a ty český filmy dávají ve všední den, čuráci. Když se objevil český film, který bude v sobotu ("Věčně tvá nevěrná", česká romantická komedie), prohlásil můj velectěný bratr, že na romantickou komedii jako fakt ne. Naštěstí tomu chtěla náhoda, že v dubnu bude mít českou premiéru komedie "Fakjů pane učiteli 3". První díl (2013) byl použit při promítání u mě doma v prosinci 2014, tentokrát bez Chemický, protože ji trápil kašel, a v lednu 2015 mi oznamuje, že je ve třetím měsíci, nicméně u Dejva, Sladký, Martina a Andílka zaznamenává tato komedie velký úspěch a všem se film i večer moc líbí. Ten je ještě umocnen tím, že Sladká leží vedle mě na posteli a v nestřeženém okamžiku mě chytne za ruku a něžně zapíchne její loket do svých žeber. Je to tak něžný a romantický, že absolutně nevím, co dělat, a trochu si ucvrknu. Mám ji ho tam nechat? Když se odtáhnu, budu vypadat, že jsem netykavka a že je mi to nepříjemný, což by nebyla pravda. Mohl jsem se zeptat Martina, jestli mu nevadí, že mám zapíchlý loket v žebrech jeho ženy, ale bylo mi to trapný, i když by nejspíš odpověděl: "Pokud jen loket, tak v pohodě!"

Takže nakonec volím kompromis, kdy jí ho tam nechám 20 sekund, a pak se odtáhnu. Na tuhle komedii navázalo i pokračování, které je taky povedené (2015), brácha s Karlíkem ho taky viděli. Éčko to neznalo, nedávno oba díly zkouklo a moc dobře se při tom bavilo. Původně na trojku jít vůbec nechtělo, lehce se obávalo toho, že to bude podle názvu přehnaně sprostý, ale po dvou dílech už ví, do čeho jde. Takže pokud nás nevoklátí nemoc, tak 20. dubna od 20.00 jdem do kina v Chotěboři. Je to sice pátek, brácha je po noční, ale nemá s tím problém, Éčko taky ne, Karlík taky, i když tvrdil něco o nutnosti učit se na maturitu, ten jeden večer v kině snad následky mít nebude.

Ještě bych dodal, že v tom bude i punc nostalgie, protože v chotěbořským kině jsem byl naposledy na střední, mezi léty 1999-2003. Za těch 15 let ho upravili, předělali do digitální podoby, já vůbec netuším, jak se to tam změnilo, ale Éčko už to sondovalo, a vstup i prostor kina je prý bezbariérový. Takže se moc těším. Budu to mít prý all-inclusive, kdy nás Éčko tady naloží, odveze a zase přiveze.

Když jsem tu měl na podzim v říjnu Chemickou, říkala, že bychom taky mohli vyrazit do kina. Vůbec jsem nebyl proti, jen jsem pak v SMSce poznamenal, že bych to rád stihnul do porodu, což se nepovedlo, a jelikož jezdí na Vysočinu hlavně na víkend a ne tak často, bylo by asi dost komplikovaný vybrat slušný biják. Možná bychom to museli rozšířit i na Jihlavu. Jo, a film je DABOVANÝ!