Máte rádi úchyly? Patrně ano, když čtete můj blog. Cítím se lehce vyšťaven, u compu není co konat, tak zas na blogu vyvrhnu pár myšlenek. Chybí mi komunikace s Chemickou, už několik dní mlčí. Dnes jsem jí přál k svátku, před chvílí odepsala, poděkovala. Není prý moc na příjmu, protože má v Líbeznicích První, patrně na víc dní. Tohle mají holky fajn, dost jim to závidím, že můžou spolu trávit čas a navštěvovat se. Kartu už má doma. Tak jsem Chemče odepsal, ať návštěnici pozdravuje, že doufám, že drobně oslaví Chemčin dnešní svátek, hlavně se moc nevožerte, a do závorky jsem napsal ("zaplaťpánbůh za laktaci:-D :-P"). Jo, ty smajlíky tam byly taky.

Jsem rád, Korektorko, že jsi zpět, a v plné síle. Že jsme obnovili naši komunikaci i mimo blog, než jsem začal psát tuhle kapitolu, pročítal jsem maily s tebou. Trocha nostalgie. 

Aktuálně vybírám mobil pro Éčko a občas si píšu s maminkou Sladké. Je hrozně fajn a prý jsem super. Po objednané ledničce bude i pračka. Když jsem to Sladké říkal, měla radost, zároveň ale (pro lidi bez smyslu pro humor připomínám, že to myslela z legrace!), kdybych prý chtěl sbalit její mámu, ať jí to radši neříkám. A když půjdeme na večeři, to ti říct můžu? Jo, to mi klidně řekni, zbytek mě nezajímá. Paní Sladká je šťastně vdaná a naše maily se točily, točí a budou točit výhradně kolem výběru zboží, odkaz na blog jí dávat nebudu. Přece jen bych si rád udržel auru slušného chlapce.

Nicméně jsem neodolal a paní Sladké jsem odhalil sobotní příhodu. Byl jsem s našima po dvou letech na borůvkobraní v Borovanech, ještě víc lidí než minule, pokochal jsem se pěknými děvčaty, splácal spoustu jídla, z kterého jsem se kupodivu neposral. Ráno jsem totiž vynechal snídani, za což by mě výživový expert Rajko Vdoleček asi nepochválil. Ovšem vzal jsem si s sebou kokosovou Mannerku, která v poporodním proviantu pro Chemickou pro rok 2018 zaznamenala velký úspěch. I začal jsem se zhruba po 100 od domu dožadovat přísunu sacharidů, bylo to zamítnuto, protože ta rakouská mrcha strašně drobí a náš červený hřmoucí šíp (ee, Ferrari fakt nemáme) by po sežrání Mannera vypadal jako hnojniště. Při cígové zastávce mi mamka sůšu naláme a je mi poskytnuta zacharidová první pomoc - mamka jí venku rozláme a strká mi jednotlivá sousta do pusy, jedno z nich věnuji Carlosovi.

V Kamenici nad Lipou mi naši v Penny kupují marmeládový šáteček. Je výborný. Jsme v Borovanech. Tolik lidí jsem ještě neviděl. A ty ženy - tolik roztodivných tvarů a velikostí, často doplněny i o silně nekonvenční účesy a oblečení. Akorát hrozný fronty na jídlo, dokonce nás zachvátil drobný deštík. Dal jsem si výborný borůvkový koláč, a to borůvkový buchty nežeru, dal jsem si pudink s borůvkovým přelivem a krátce po něm i párek v rohlíku. Ano, ten den jel MoW na ostří nože, vy, co čtete můj blog pravidelně, víte, že když splácám mnoho věcí, bude břišní revoluce. A do toho to sluníčko, z něj taky mívám břišní trable. A víte co? Vono hovno. Nestalo se vůůbec, ale vůbec nic. Ano, Imodium ráno bylo, ale jedna tobola by takovou míru obžerství nezadržela.

I stalo se, že tam chodí i dívky v krojích, na pódiu hraje nějaká kapela a o pár desítek minut později projíždím kolem zadku krojované dívky, která se baví se stejně krojovanou kolegyní a kolegou. Je tak blízko mě, navíc otočená zády, že bych se jí mohl dotknout. Fakt si pohrávám s myšlenkou, že se předkloním, a rychlým pohybem ruky jí rozvážu zastěru. Stihl bych to. Mám reflexy šelmy. Sice šelmy v důchodovým věku, ale šelmy. Když to pak vypravuji mamce, říká, že je dobře, že jsem to neudělal, třeba by mi prý dotyčná dala facku, Možná má mamka pravdu, ženy v krojích mají málokdy smysl pro humor. A ten pocit, že jsem jednou nějaké ženě něco sundal, by byl k nezaplacení. Čtenářky, dovolily byste mi vám něco sundat? Ponožky ne-e.

P. S. A Carlos od pondělka 16. července nastoupil do pracovního procesu, konkrétně do stejné firmy jako Veselá...