Původně jsem chtěl psát recenzi na Princeznu ze mlejnku, ale o tom jindy pindy. Snad jen, že Elišce (Andrea Černá) bylo v té době 17, a o pár let později začala žít dost divokým životem, chlastat a brát fet. Ten čert s vodníkem ne že ji měli balit a slintat nad její buchtou...ehm, buchtama a lívancema (myslím skutečný lívance, s borůvkama, a nikoliv její kozičky), přičemž Belzebubák ji měl stáhnout do peklíčka, a škvařit v kotli pekelným. Ale Andrea je pořád pichatelná, i ve 42. Na CSFD sice tvrdí, že už ve třiceti vypadala na pade, patrně z těch drog a chlastu, ale co už.

Chci psát recenzi na film, který mě mocně chytil za šourek. Poprvé jsem ho viděl asi před pěti nebo třemi lety s tiutulky, podruhé tak před dvouma s dabingem. Měli byste vědět, že jsem velkým fanouškem Marion Cotillard (pro ty, co nemají frantíka, nebo jen hodně malýho jako já, jsem byl poučen, že "L" uprostřed přijmení se nečte, správná výslovnost je prý "Kotyjár"). Tahle holčina mě zaujala už ve francouzský komedii Taxi z roku 1998, kde ztvárnila Lily, přítelkyni hlavní postavy, Zaujala mě její hezká tvářička a pěkný kozičky. Ženské romantické duše ji budou znát z filmu Dobrý nočník, kde se blejskla po boku gladiátora Russella Crowea. Naprosto mě odzbrojila rolí ve filmu Edith Piaf, kde ztvárnila slavnou šansoniérku, a v říjnu 2015 společně na tenhle film koukáme s Chemčou v telce, ona v Praze, já na Vysočině, přičemž jednotlivé dějové zvraty komentuji textovkami. Krásný a smutný film, měla hodně pohnutý život.

Nicméně Na dřeň (a fakt tím není myšlena jahodová). Marion v něm představuje cvičitelku kosatek, spadne do vody a kosatka jí pohryže, v důsledku čehož prodělá amputaci obou nohou. Je na vozíku. Ještě v nemocnici to chce utnout definitivně a podřezat se. Její život je v troskách, celý dny jen kouká z okna, pustne a smrdí. Nikoho k sobě nechce pustit. A pak potká Drsoně, který ji znova naučí žít a milovat. Drsoně, jehož životu dá ona smysl, protože oba žijí zcela mimořádně na piču život. On si pak, aby uživil svýho syna, vydělává pouličníma zápasama. Až se budete cejtit ve sračkách, pusťe si ho, je to drsný, ale strašně optimistický film, navíc takhle dobře amputovaný nohy jsem ještě neviděl. Jednu chvíli jsem myslel, že si "Kotyjárka" fakt kvůli roli nechala upálit haksny, než jsem se dočetl, že to bylo udělaný na kompjůtru. Ale když ona sedí na pláži ve vozíku, a on ji vezme do náruče, slzama vytopíte sousedy.

A dojde i na sex, sice ne romantickej, ale divokej. Je to tak lidský, že tady si pubertální poznámky odpustím. Už je jí líp. Spodek sice funguje, ale myslím, že cvičitelku děsí představa, že už se nikdy s nikým nebude milovat. Chtěla by, ale když vám zhruba od kolen chybí nohy, šance na zásun to nepatrně snižuje. Ti dva ještě nemají vztah, nechodí spolu, ale Drsoň ví, že jí něco trápí. Takže se zeptá tak, jak bych se já nikdy nezeptal: "Chceš si to rozdat?" Nezní to moc romanticky, ale protože je pořád ještě trochu mimo z toho zranění, večeře, kytky, kino a podobný sračky přeskakujeme. Možná už do ní tehdy byl zamilovaný, nevím. Spíš to bylo ale něco takovýho jako kamarádská výpomoc, bylo mu jí líto, vztah neměl. Ona byla hezká. Tak oba vypustíme krapet páry.

Marion pak dostane protézky, chodí mu fandit na zápasy, kde si nechá vymlátit mozek z hlavy, a na zbytek se podívejte, finále vám napumpuje aortu k prasknutí. A mně tak napumpovala tahle recenze, že si to dnes večer pustím potřetí. Teď jsem si to stáhl, přetočil na šukací scénu a sex probíhá, už když má protézy. Pokud máte rádi drsné muže a smutné sexy vozíčkářky, kterým sežral kytovec nohy, běžte do toho dnes večer se mnou. Jestli vás emočně nesejme už plakát, pak nemáte srdce:

Užívejte léta, bacha na kosatky, a pokud někde uvidíte někoho bez nohou nebo na vozejku, nabídněte mu sex, uděláte dobrý skutek, spálíte kalorie a zdravotně znevýhodněnému projasníte den, mý číslo přeci znáte:-) A večer si pobrečte se mnou, skočím na to už v 19.30.