Probírali jsme na mém blogu lásky, vztahy, mé spontánní i nespontánní erekce, znáte mé úchylky, libůstky, závislosti, ale nikdy jsem vám nepsal podrobněji o mém vztahu k alkoholu. Alkohol pít můžu, žádná zdravotní rizika mi nezpůsobuje, občas jsem si v předpubertálním věku dal loka pivka od táty, jinak mě alkohol nebere. Důvod? Nechutná mi. Všechno to tak pálí a štípe, tvrdej (myslím alkohol, ne ten v trenkách) mě většinou rozkašle, takže vypadám následně jako měkkejš a slaboch. Přesto jsem se občas na akcích s kamarády, především oslavách narozenin s Chemčou, případně návštěvách hospod s těmi, o nichž tu čtete taky, nechal dát panáka vodky do džusu, když jsem opravdu rozohnil, dal jsem i panáka samostatně - brčkem.

Jinak všichni kamarádi už roky vědí, že pokud mě pozvou na akci, měl by být připraven hruškový džus. Někdy, především u Chemčiných narozenin, mi ale bylo vrcholně trapné sedět celý večer u nealka, připadal bych si jako trapný pionýr. Nebo Mirek Dušín z Rychlých šípů. No, a při jedné z těch narozeninových oslav (byly jen dvě - 25 a 30), možná to bylo i promoční prasátko, mi do kelímku vodky nedali panáka, ale ten poměr vodky a hruškovýho byl tak 1 : 3.

Nikdy jsem se neposral ani nepoblil, myšleno z chlastu. Nicméně jednou, a přemýšlím, zda to publikovat, jsem udělal trošičku faux pas. Byli jsme s kámošema v hospodě, jen posedět, a ukecali mě, ať si dám do džusu panáka vodky. Byl asi jen jeden, ale já, jak nejsem zvyklej pít, tak mě i ten jeden panák velmi uvolnil, a mně najednou narostla křídla. Já si připadal úplně normálně, ale lidem kolem mě najednou přišlo všechno, co říkám, strašně vtipný. Ne, oni nebyli lízlí, já jsem se uvolnil a začal chrlit jednu smrtící hlášku za druhou. Vzpomínám si na Chemčinu ségru, která se neskutečně tlemila tomu, jak flirtuju se Sladkou. Ta seděla proti mně, trochu našikmo po mé pravici, a měla na sobě nádhernej svetr a šátek. A já perlil jak Sodastream. A ona na mý hlášky perfektně smečovala. Přišla mi strašně sexy. Neskutečně. A vím, že jsme probírali striptýz. Nikdy bych po kámoškách striptýz nechtěl, ale v tu chvíli mě tak jako napadlo, jestli by si nemohla stoupnout, a jen tak se kvůli mně pohupovat v bocích, bez odhazování oděvu:

"Ty vole, to nemůžu, mě tady každej zná, dyť jsem učitelka!"

Já odvětil: "Ser na lidi, ty tě neživí, já tě skryju pod svý křídla!", načež jsem po ní v nestřeženým okamžiku sáhl, a z krku jí strhl ten šátek, hodíc ho na hlavu kolemjdoucího číšníka. Andílek, který nás pozoroval, už se smíchy úplně kácel.

To ale není všechno. To byly ještě časy, kdy jsem měl pocit, že mám kamarádům, co říct. A mluvil jsem fakt hodně a celkem i nahlas. A jak jsem měl pak unavený hlasivky, byl jsem vymluvenej, tak mi ten hlas přeskakoval jak mutujícímu puberťákovi. Tattínek se tomu v autě smál, připisoval to tomu, že jsem líznutej, já to suverénně odmítal, nevěřil jsem, že jeden panák vodky by způsobil, že mluvím jak Lexa z Comebacku.

A to je vlastně důvod, proč bych nešel na sraz Píšáků, i kdyby byl blíž - měl bych strach, že se to zvrhne. Lidi mi ale říkaj, že líznutej jsem ještě vtipnější. Nevím. Nerad sem dávám fotky kamarádů, ale tady se to hodí. Fotka níže je z poslední návštěvy hospody, konkrétně ze 6. října 2012, kdy jsme v pizzérii U Krokodýla, a zapijíme narození Sladčiny Emmičky (4. října 2012). Sladká je tou dobou ještě v porodnici. Je to jedna z mých oblíbených fotek, akorát mi vadí ta okoralá kůžička na mým rtu. Hodně jsem mluvil, málo pil a měl oschlý rty. Věděl jsem o ní, že ji tam mám, ale myslel jsem, že nebude vidět, nebo pokud vidět bude, fotograf nebo ostatní mě upozorní, ať si ji strhnu. Toho exota v modrým tričku nemusím představovat, uprostřed Sladčin manžel (taky Martin) a úplně vpravo Chemča:

Pak se kamarádky rozrodily a navštěva hospod ustala (jak to, že mí kamarádi vypadají na fotkách tak sympaticky, a já jako nepřístupnej kretén? Nesnáším focení)