Kojením? Nikoliv, přátelé, žrádlem! Výlov Rožmberka se povedl, i když mě to málem odfouklo. Mám poměrně beztukovou tělesnou konstrukci, počasí na dnešek slibovalo pěkné babí léto, avšak poryvy větru předchozího večera naznačily, že si budu muset vzít o řád teplejší trencle. Teď vážně - nemám moc v oblibě oblíkání. Teda ne že bych se snažil u rodičů prosadit, že pojedu na výlov zcela v rouše Adamově, i když u žen jsem velkým příznivcem naturismu i onanismu. Ovšem jet naprosto nahý, zaručeně bych sklidil od zkušených rybářů posměšky za to, jakou mrňavou čudlu mám mezi nohama. Nyní vážně - mamka se mě snaží vždy obléci tepleji, než chci já. Takže dneska to bylo na tričko s dlouhým rukávem a mikinu. Já chtěl s krátkým a mikinu nechat doma. Urodil se kompromis - do auta tričko s dlouhým, ale bez mikiny, ta se ocitla v kufru.

Z domu jsme vyjeli relativně brzo, konkrétně už v 8 ráno. Já ještě v 7.12 čuměl jak prase po první ráně, nechapajíc prostoru ni času. Snídat se mi nechtělo, avšak tuším, že bude hodokvas, posnídal jsem opět toboli Imodia. Tatínek se zeptal, jestli nechci ještě druhou. Odmítl jsem. Učinit tak, nešel bych na hajzl cca měsíc. Celou cestu jsem trousil hlášky, které jsou nepublikovatelné nebo trapné i na tenhle blog. Chci zachovat dekorum, takže sem dám jen jednu jedinou a trapnou - když už jsme se blížili, zahlédl jsem jeden volební bilboard, na kterém byl Ladislav Faktor, to příjmení mě rozsekalo. Myslel jsem, že přírodovědce z Valaška, pana Orálka, který co den komentuje ve večerních zprávách na Nově řádícího medvěda, a dalšího senátora jménem Chlupáč, už nic nepřekoná. I brácha se nad Faktorem podivoval. A když jsme projížděli kolem místa, kde se prodávala zemědělská technika CLASS, zarýmoval jsem "Faktor řídí traktor" 

Jsme na místě, fouká masivně. Představa, že to zvládnu jen v tričku, rychle bere za své, mikina je náhle velmi vítanou společnicí. Dokonce si neochotně nechávám nasadit i kapucu, kvůli čemuž se mi ale výrazně zhorší pofidérní vidění. Náhle mě praští něco do rozhraní krku a ramene. Obracím se na mamku a říkám, že po mně nějakej rozjívenej fakan háže kamínky, bolelo to fakt dost. Doufám, že máti půjde nezvedeného haranta vyplísnit. Kouká za mě, nikoho nevidí. Určitě se schoval za strom, myslím si. Záhada má jiné vysvětlení, stojíme pod stromy a spadla na mě bukvice nebo žalud. Jo, vím, že buk má bukvice a dub žaludy, ale v tuhle chvíli to fakt neřeším. O pár minut později zaúpí i tatínek, dostává přímý zásah do šišky, a dokonce mu údajně naskakuje drobná boule. Zkurvený vítr.

Tato část bude strohá, za chvíli mě čeká večeře. Naprosto mě okouzlil roztomilostí sumec albín. Byl v kruhovém bázenu, vypadal, jako když spí, k tomu přiotevřenou pusinku, a vedle něj kolega sumec, fakt hovado. Abych dobře viděl na albína, musel mě tatínek postavit na nohy, z vozíku jsem totiž neviděl až na dno bazénu. Albínek byl ve stoje viditelný skvěle, dokonce by se dal i pohladit. To tmavé hovado od něj bylo dál a v lomu vody byl hůř viditelný.

Dal jsen si zase kapří hranolky, vynikající, nemastný, pak i vepřovou kýtu na grilu a domů jsem si přivezl kus uzenýho lososa. A byli jsme se podívat i na dně Rožmberka, jak byl odpušten, přičemž obrovská masa vody stála zůstávala (jezero hadr), dalo s vozíkem jet i tam, kde to bylo zatopený. A navíc nikde žádné bláto, jen dost kamenitý terén. A krásný rozhled kolem. Tak jsem tedy ocitl na dně největšího rybníku v ČR a vlastně i na světě. Super zážitek.

P. S. Naši si tam na jednom místě dali kafe a prodavačka se jich ptala, jestli chtějí espresso, cappuccino, moccachino. A ja vymyslel další - namoccino a pomoccino. Mistr yntelechtuálního humoru, rozchechtal jsem i bráchu, kterýmu jinak můj humor přijde většinou velmi pubertální. A jinak lidí hromady, přičemž prý neděle bývá slabší. A to jsme to prý měli vidět včera.

Váš žalud z Vysočiny