Psát tuhle kapitolu chtělo dost odvahy a ještě tomu dát takový provokativní název. Žádný strach, puritáni, mám na mysli orgasmus spojený se žrádlem. Taky byste mohli vědět, že už orgasmu ani jinak než přes jídlo nedosahuji (hm, teď jsem ztratil téměř všechny své čtenářky na Píše.cz). Zkrátka, Korektorka měla narozeniny a dostala dort, myslím, že Harlekýn, a byla na něho, chudák, sama. Samozřejmě nepatrně pomohl manžel i starší Korektůrek, ale hlavní díl práce musela odmakat Korektorka. Konkrétně to znamenalo každý den sníst třetinu dortu, bože, jak jsem ji záviděl. A ona to tak krásně popisovala, že mi začalo cukat v obočí a mokřit se držka. Ach, jak hluboce jsem si přál jí v tom nenechat, a zbavit jí části té harlekýní tíže (MoW si šlehajdu slíže).

Ale abych nezáviděl, i já jsem si minulé dny užil. Měl jsem svátek, a tak naši navštívili vynikající chotěbořskou kavárnu a nakoupili několik kousků různých dortů. Když už víte, jaký se mi líbí kozy a ženský, je čas odhalit i mé dortové preference. Mamka s bráchou mají v oblibě lehčí ovocné dorty, my s taťkou naopak těžší, s čokoládou, šlehačkou a máslovými krémy.

Takže jsem si v sobotu večer dal dort "Opera", tradiční klasika, která mě nikdy nezklame. Pak jsem se ovšem dozvěděl, že je mezi dorty i Schwarzwaldský. Ten jsem do letošního léta neznal, ochutnal jsem ho, až když ho Carlosovi koupila jeho maminka. Kombinace šlehačky, třešní a hořké čokolády je neskutečná. A to mi mamka v pátek udělala mojí oblíbenou buchtu - perník s čokoládovou polevou. Ten jsem posnídal i v neděli, dopoledne snědl půlku dílu Schwarzwaldu (fakt jen půlku, za chvíli byl řízek, tak abych obědval). Jelikož jsem měl svátek, dostal jsem protekční řízek, který ačkoliv byl rozkrájený, v celku by se s ním zvládla přikrýt Korektorka, Iva, Cukřenka, Rebarbora, AM, Raduš a ještě by zakryl deset čísel Sayonary (na ni už by zbyla strouhanka) aneb jak 6 žen spalo pod jedním řízkem. No, co vám budu povídat, nesežral jsem ho. Asi tak tři čtyři lžíce jsem nechal.

A odpo? Odpo začla břišní revoluce. Původně jsem její vznik přikládal sledování Otázek Václava Moravce, tentokrát ale bylo vysvětlení prostší, asi jsem splácal moc věcíí dohromady, a bohužel, mé trubky už dávno nejsou azbestové. Ale zbyl mi tam ještě kousek toho Schwarzwaldu, přece ho nenechám nedojeděný. A tak ho odpoledne dopapávám a preventivně ho zajídám tobolí Imodia. Už je klid a ticho po střevině. 

1. prosince jdu s bráchou a Carlosem do jihlavskýho kina na Bohemian Rhapsody, film o kapele Queen, aktuálně 3. nejlepší film na CSFD (průměr 94 %). A závěrem bych se rád podělil o přání, jež mi včera poslal Sladčin manžel:

"Mam pocit, ze mas dneska svatek, ale bejka ani kance jsem v kalendari nenasel! I presto pro jistotu preju vsechno nej, nej, nejlepsi!!!"