Strejda MňoW si koupil další flešku, tentokrát největší ze všech - měla kapacitu 64GB! Beru řadu Sandisk Ultra, líbí se mi designem i cenou. Mám tady z téhle řady dvě černé (16GB), jednu modrou (32GB), jednu červenou (taky 32GB) a nyní jsem si pořídil zase černou, právě tu, která má 64GB. Do kontrastu tohohle hodím 16GB Lexar mýchh rodičů, která si při kopírování drží stabilní rychlost kolem 13 megabajtů za sekundu, což je na 16GB flashku vyníkající výkon. Obe 32GB verze Sandisku si drží rychlost kolem 18 mega za sekundu. Tahle rychlost platí, pokud nekopírujete soubor vetší než 1,2GB. Po překročení týhle  velikosti souborů padáme někam k 5-6 megabajtům za sekundu, to i moje osmigigová A-DATA dělá víc. Jo, prej to mám zasunutý v rychlejších USB 3.0, ale rychlost zklamání. Mělo by totiž platit, že se vrůstající kapacitou flešky by měla růst i rychlost zápisu. Ani 64GB si nevede o moc líp. Zápis začíná na cca 20 megabajtech za sekundu a po dosažení 1,2GB padáme na cca 13 mega, tedy stejně jako u šestnáctigigový Lexarky.

Příští rok si pořídím tuhle beštii:

Čtení 340 mega za sekundu, zápis 250. Takže teoreticky bych tam měl mít film nakopčený během šesti sekund. A z tohodle mám husinku:

Je to živák ze stadionu Pobli a normálně se mi z toho zastavila pumpa. Víte, často se mi stává, že když nějaký zpěvák zpívá živě, občas činí buď rychleji, nebo pomaleji oproti studiový verzi, ale tady frázuje úplně přesně, stejný basy i vejšky, líp bi to mé tříáčkové já nezazpívalo. A dáme si i Nebíčko:

A dáme i Léto 69, má oblíbená. Já ho mejluju: