Jistě už všichni toužíte a těšíte se na vánoční MoWův článek. Je zde, ale úvodní stať bych chtěl věnovat sebezpytu svého (bez)vědomí. Vždycky se snažím se svými gratulacemi na nikoho nezapomenout. Zapomněl jsem popřát Mečounovi, moc se omlouvám, chtěl jsem mu popřát pod některým z jeho článků, ale zapomněl jsem na to. Mrzí mě to. Tímto tě tedy vyzývám, dej mi své číslo!!! A dodatečně krásné Vánoce a bohatého Ježíška (hm, takhle psaný 26. prosince to zní fakt divně, budu doufat, že jsi v Emerice, a slavíš Den odevzdání, tam to mají později. Pochop, že se snažím ze sebe smýt pocit viny za své činy).

Popřál mi i Mráček, bude to znít teploušsky, ale chyběl jsi mi, už pár týdnů si říkám, co s tebou je a jak se máš. Už dlouho ses mi neozval, nějak se nám přetrhla komunikační nit, snad se máš aspoň stejně dobře jako já, chlape. Promiň, že jsem ti neodpověděl na SMSku, nestíhal jsem. Určitě po Novým roce cinkni, moc rád tě uslyším.

Celé štědrovečerní dopoledne jsem strávil rozesíláním gratulačních SMS, všechny ruční práce, pro každého zvlášť. Mám to rád, baví mě to. Dávám tím najevo, že mi na těch lidech záleží. Třeba na střední jsem často dostával SMSky ve stylu "Krásné Vánoce a bohatého Ježíška přejí XY." Jo, taky je to přání, vážím si ho, ale nemá to to kouzlo, napsat jednu textovku a odeslat ji všem v seznamu. Chápu ale, že ne všichni mají celé dopoledne čas datlovat gratulační SMSky jako ten povaleč jablečný z Vysočiny, tedy já.

Drobně jsem si to ulehčil a připosral u Píšaček, kde jsem odeslal jednu stejnou hromadně Ivě, Rebarboře, Sayonaře, Lentilce, Cukřence, Strašice a Raduš, přičemž jsem je oslovil "Milí Píšáci", a jednu podruhé v SMSce vyjmenoval.  Až po tom, co mi Iva odepsala "Snad Píšačky, ne?", jsem si uvědomil, že v obeslaných není ani jeden pinďulín. Následovala poměrně dlouhá omluvná SMS ode mě, kde se omlouvám za pohlavně nekorektní textovku, vyjadřuji doufáka, že pohlaví ani jedné z oslovených dam nebylo poškozeno, a slibuji, že řeknu Ježíškovi, ať mi za trest odebere jeden dárek pod stromečkem. Dále bych se s vámi chtěl podělit o rozkošnou textovku od Say, snad mi neutrhne kuličky, když ji zveřejním:

"Mowiku, taky ti prejeme krasne Vanoce, prijemne prozrane svatky a pod stromeckem aspon jeden dvojsmyslny darek, at si uzije i ten tvuj vnitrni uchylak. :D Sayo a elficata."

No není to kouzelné? Navíc jsem se na Štědrý den dozvěděl, že jedna velmi věrná čtenářka mého blogu čeká radostnou událost, narození třetího potomka. Termín má 1. dubna a podle dostupných indícií to bude po dvou klukách jako bukách něco něžného a estrogenového. Dotyčnou nebudu jmenovat, když bude chtít, pochlubí se sama v komentech pod.

Pozítří přijede Džulí a já už jsem jak na trní, dnes ráno jsem vzhůru od půl čtvrtý a nemohl jsem usnout, jak jsem těšil. Usnul jsem až v 6 a probudil se v 8.02. V pondělí přijede Sladká, původně chtěla zítra, ale asi jí do toho něco vlezlo, dorazí taky Éčko, moc se těším. Chemča letos nedorazí, trochu mě to mrzí, byli tady na Vysočině jen od 23. do 25. prosince. Šestadvacet už jde Dejv do práce a chtějí oslavit Vánoce i s jeho ségrou a mamkou. A nyní tedy k tomu, co jsem dostal:

Zase to Ježíšek přepískl, nejen že dovalil to, co měl, ale opět předčil mé očekávání. Mám novou poličku nad počítačovým stolem, které má vespod LED pásek, do stolu mi byl vbudován čudlík, abych si mohl sám rozsvěcet. Důvod? Když videotelefonujeme přes webku s Džulí navečer nebo večer, špatně mě vidí, když na mě zezadu svítí jen lampička ze stolu. Aby mě viděla v mé komplexní nevzhlednosti, muselo se rozsvěcet velké světlo neboli lustr, což nebylo vždycky žadoucí. Tenhle dárek už jsem dostal den před Štědrým dnem, kolem půl šesté večer jsem byl vypuzen do ložnice rodičů, aby se mi to mohlo přebudovat. Stálo to za to. Je to skvělý.

Opět mám předplatné Computeru, dTestu, AutoTipu a Týdne, v počítači mám další 4GB RAM, novou lampičku u postele, novou klávesnici, na který se mi píše ještě rychleji než na té předchozí, má krásně nízký notebookový zdvih, pak trička, časáky LEVEL a Score a soundbar k televizi s obrovským basákem, bože, ten zvuk, tak šťavnatej a hutnej, basy tak dunivý, že vám to krásně masíruje pajšl. Místo koukání na pohádky jsme poslouchali rockový fláky na Youtube. Zase jsem brečel dojetím jak kráva. Bráchovi a Carlosovi jsem koupil sonické kartáčky, mamce a tatkovi jogurtovač, kredity do mobilu, wattmetr, mamce poukázku na knížky do čtečky, taťkovi poukázku na benzín, Carlosovi a bráchovi taky, pro Karlíka sadu na obočí, bráchovi novou wifinu do počítače. Tu jsem koupil ještě předtím, než jsme pořídili router, který signál v patře vyřešil. Mamce a taťkovi předplatný Receptáře, bráchovi předplatný Top Gearu a Carlosovi Enigmy. Jo, a ještě dva lístky do kina do jihlavskýho Cinestaru.

Takže jak vidíte, Vánoce byly přebohaté, absolutně nechápu, jak takové zlobivé parchantě jako já mohlo dostat takových dárečků.