Tak jsem včera absolvoval svůj první píšácký online sraz a bylo to úžasný. Úvodem bych chtěl všem poděkovat za účast a doufám, že rozhodně nebyl poslední. Největší dík ale určitě patří Džulí, z jejiž krásné šišinky vytanul tenhle nápad. Patří ti mé hluboké pukrle.
Nebudu zastírat, že jsem byl nervózní jako prvorodička na sáňkách v létě. Pokud předchozí větu nechápete, spojil jsem dvě přirovnání o nervozitě - nervózní jak prvorodička a sáňky v létě. Kupodivu ale ne tolik, abych měl břichabol a zažívací potíže. Spíš jsem cítil takové příjemné šimrání v bříšku, třeba jako když se těšíte na Ježíška. Rebi, Mečoun a Džulí mě znají osobně. Ale Lvice, Tlapka, Strašilka, Fantasy a Jurtanimo mě nikdy osobně neviděly. Dal jsem si tedy jasný úkol - nechovat se jako kokot, a pokud ano, tak pouze malinko, to zaprvé, no a zadruhé, snažit se za každou cenu udržet v záběru kamery, jak jen nejvíce to moje skóliozní záda dovolí. I proto jsem se s paní Správcovou (Džulí) před začátkem domluvil, že pokud bych se moc vychýlil mimo záběr, zařve do mikrofonu:
"MoWe, srovnej se trochu, seš křivej jak paragraf a vůbec tě nevidíme."
Naštěstí jsem si na svoji levajdu pověsil desetikilové závaží, tak se mi celkem dařilo neopustit úhel záběru. Původně jsem uvažoval o tom, že bych se trochu namaloval, zvýraznil si rtěnkou své hedvábné rty a vplul do průsvitného sexy župánku, abych k té vánoční atmosféře dodal i trochu erotického náboje. Mamka mi to ale rozmluvila, erotický náboj prý vnesu už v momentě, až uvidíte, pod jakým jménem jsem v místnosti. Přísahám, že jsem si Gmail nezakládal speciálně pro tenhle sraz, už ho mám rok.
Taky jsem uvažoval o tom, že bych z toho setkání pořídil záznam, a pak vás jim oblažil, ale nakonec jsem se rozhodl, že tak neučiním. Třeba příště. Ještě jednou chci poděkovat a říct, že jsem díky vám nabitý jak JETE (Jaderná Elektrárna Temelín). Včera večer v posteli jsem si pohrával s myšlenkou, že by takovéto OS (Online srazy) mohly být i častěji, a vhodně by doplňovaly setkání klasické.
Já bych vlastně nedokázal žít s pocitem, že vás všechny znám jen přes písmenka, takže jsem Rath, že jsme se zase trochu posunuli dál, snad jsem webu Píše.cz neudělal moc velkou ostudu. A zase jsem si pochvaloval to, že jsem si loni 1. srpna 2019 pořídil webkameru, bylo to nejgeniálnější zařízení k počítači za celé roky. Mám ji připevněnou na monitoru a ruce volné. Stolní mikrofon by mi na stole překážel a sluchátka s mikrofonem si nasadit sám nedokážu, takže bych při každým pokusu o interakci s někým na internetu musel někomu říkat o nasazení. Taky jsem si uvědomil, jak úžasnou techniku máme. Jo, to už mi došlo loni, když byla Džulí v Řecku, ležela na pláži, 2 000 km ode mě, já viděl ji, ona viděla mě. Neuvěřitelný. A včera mi to docvaklo zase. Co by tomu asi řekli naše prabáby a pradědové. Na jeden klik můžete mluvit s kýmkoliv. Vím, chápu to. Ale včera jsem se nad tím zamyslel hlouběji a přijde mi to jako kouzlo.
Díky tý webce se ale ze mě stal i narcis, rád se na sebe dívám, rád se poslouchám. Možná jste si toho všimli už včera, jak jsem krátce po začátku zvedal bradičku, a ukazoval levou i pravou tvářičku. Díval jsem se, jak mi to sluší, a chtěl jsem, abyste i vy viděli, jak to sluší mně. Nu, jak vidíte, mít webku nemá jen kladné stránky, některým lidem, třeba mně, může zbytnět ego.
Ne, teď zase vážně - ještě jednou dík všem, kteří přišli, pokecali, nechali nahlédnout do svých životů i pokojíčků, bylo to super a moc si toho vážím. Vážím si toho, že jsem v partě takových skvělých a normálních lidí. Nechci znít v závěru tohohle pojednání příliš filozoficky, ale mám často pocit, že se normálnost z dnešního světa vytrácí. Chcete to MoWovsky? Dík, že všichni, které jsem tady na Píše poznal, nejste kokoti, a jsem hrozně hrdý, že můžu být členem týhle komunity. Začít v červnu 2016 blogovat a blogovat zrovna tady bylo nejlepší rozhodnutí mýho života. Šel jsem naslepo, moc od toho tady nečekal, ale zázraky se dějou a ja tady našel, kromě jiného, nejúžasnější holku na světě.
Zkrátka, mám vás rád, vy pachanti zatracený, a dost jsem k vám přilnul. Dík, že jste. A pokud jednou vy nebo já přestaneme blogovat, tak snad nikdy nezaniknou jiné komunikační anály, které v posledních třech letech budujeme. Včera jsem si chtěl vzít od Mečislava, Tlapky, Lvice, Fantasy a Jurtanimo číslo pro snažší komunikaci, ale nechtěl jsem být moc vlezlý a dotěrný, protože dávat číslo takovýmu chobotovi, jako jsem já, může být dangerous/gefärhlich.
Takže celému Píše.cz krásné Vánoce, bohatého Ježíška, včerejší srazová parta prý byla nadstandardně hodná a čekají spoustu dárků, no, a v tom novém roce 2021 hlavně zdraví a ať je méně covidově vyjebaný než ten letošní.
Váš MoW s fialovým M