Tak MoWátor je zase o rok starší, už je mu 38 a z toho, jak se tomu parchantovi zvedají věková čísla, mu není moc do smíchu a nestárne se mu úplně lehce. Všechny mé dosavadní narozeniny byly krásné a vždy na ně budu moc rád vzpomínat. Ty letošní ale byly něčím výjimečné, kdy dorazilo večer neskutečné milé a hlavně nečekané překvapení. Ale popořadě. Už od rána jsem slyšel z kuchyně zvuk mixéru a lehké šeptání, zkrátka jako by se něco připravovalo za mými zády. Měli byste vědět, že v naší rodině si přejeme den předem. Mamka mi udělala domácí Mila sušenky a řeknu vám, kam se hrabe kupovaná verze. Pak jsem dostal 16GB RAM do PC s RGB podsvícením a nějaké penízky. A najednou ležím v posteli, může být půl osmé a najednou vidím za dveřmi siluetu. Myslel jsem, že se mě jde na něco zeptat Carlos. Dveře se však rozletí a tam stojí...trvá mi tři čtyři sekundy, než mi docvakne, kdo to je - Džulí. Na hlavě má naprosto okouzlující dva vlasové bobky. Sotva radostí popadám dech. Džulí se totiž ve středu tajně domluvila s moji mamkou, že by v pátek přijela, já absolutně o ničem nevěděl.

Radostí jsem hýkal jako oslík. Upekla mi můj milovaný Schwarzwaldský dort, který byl výletem do chuťového ráje, fakt vynikající, neskutečně žravý, padal do mě jak Němci do krytu. A taky mi koupila mikrofon Rode, aby prý mé nahrávky za něco stály. Měli byste totiž vědět, že jsem nebyl spokojen s kvalitou zvuku mikrofonu mé webky. Na předchozím počítači jsem zněl více zašuměle, ale také stejnoměrně. Na nové desce, kterou dovalil Ježíšek, byl zvuk mnohem čistší, ale můj hlas občas ztrácel na síle. Pak se mi to částečně podařilo vyřešit vypnutím Ekvalizace hlasitosti a použitím alternativních ovladačů zvuku. A vtom se mě Džulí ptá, že Dan, přítel její sestry, shání mikrofon. Tak dám tři alternativy - od levnějšího po středně drahý až po nejdražší. Když se mě ptá, jaký bych doporučil, řeknu ten nejdražší. Zpětně bych si za to nejradši nafackoval, ale já fakt nevěděl, že je pro mě. A proč zvukové náhravky? Co jsem si v srpnu 2019 pořídil webku, velmi jsem si oblíbil nakecávání zvukových zpráviček, když se mě totiž někdo na něco ptá nebo chce poradit, nakecám mu zvukovou zprávu ve formátu MP3 a pošlu mu ji jako přílohu v mailu.

Chudák Džulí. Dala mi neuvěřitelnou hračku a celou návštěvu se mnou nic není. I proto se dala na pletení, aby unikla nudě a šedi dní, když ten pacholek na vozejku na ni sere a vůbec se jí nevěnuje.

Díky, Džulí, že tě mám, díky, Osude, žes mi umožnil se dožít osmatřiceti v relativně dobrým zdravotním stavu, že nijak zásadně nechátrám. Už ve 13 jsem si říkal, jak budu vypadat ve 30, jestli nebudu potřebovat léky, výživu do žíly, aby prostě byl život pořád ještě životem, a ne přežíváním. Dřív mi za tohle chyběl vděk. Vážit si toho, že jsem na tom tak, jak na tom jsem, jsem začal až po třicítce. Takže ať mi tahle zdravotní konstelace, stejně jako obklopení super lidma ještě nějaký pátek vydrží. A děkuji vám, letos můj blog oslaví 5 let, takže zkusím vymyslet nějaký speciální článek. Níže fotky mého mikrofonu a také video na domácí Mila sušenky:

A zase to hrozně uteklo, protože Džulí zítra dopoledne odjíždí. Díky moc, že ses stavila, abys s jedním kmetem z Vysočiny oslavila jeho narozky: