Jsem ctižádostivý parchant. Teda ne že bych šel přes mrtvoly a kvůli vlastnímu prospěchu prodal svou matku. Chtěl jsem být bohatý, jezdit v drahých autech, ale koupat se v Šardoné, natírat si na obličej jako pleťovou masku kaviár, píchat modelky se silikonovýma kozama a pořídit si zlatý hajzlík, to ne. A tak jsem se stal dobrej v počítačích. Tak dobrej, že mi lidi začali důvěřovat. Když se pak mé kamarádky staly matkami, vyprosil jsem si u nich i objednávání. Nejdřív se vzpouzely, nechtěly, ale mému šermu podlehne dříve či později každá. Ale sobota 16. července se navždy zapíše černým písmem do mého vyběleného a chlupatého análu.

Chemčin Daník bude mít 28. července sedmé narozeniny a v září jde do školy. A Chemča mě poprosila, jestli bych ji neudělal průzkum akustických kytar, Daník bude chodit do ZUŠky. Limit 3 000. Velikost 1/2. Ještě nikdy jsem nevybíral dětskou kytaru a chtěl jsem podstrčit nějakýho Fendera. Ano, i Fender, legenda mezi elektrickýma kytarama pro dospěláky, dělá i akustický pro děti. Ale pak jsem objevil značku Oscar Schmidt, o které jsem už něco zaslechl, a má výborný poměr cena/výkon. Na Mallu ji měli za 2 199, všude jinde byla za 2 890. A protože má v červenci svátek Anička, poprosila mě, abych tam hodil i něco pro ni.

Přátelé, jsem hroznej kretén a blbá kurva. Tu kytaru jsem objednával pětkrát. PĚTKRÁT!!! Pokaždý jsem ji zaplatil a něco zkurvil. Chemča chtěla kytaru jako Balík na poštu, protože na Zásilkovnu nešla. A dárek pro Aničku na Zásilkovnu. Abyste pochopili, pod svým účtem na Mallu mám i adresu Chemický. Ale hrozně snadno přehlédnete, na čí jméno to jde. Vy vidíte místo, ale jméno tam bylo nějaký schovaný. Takže nejdřív to šlo do Líbeznic, ale na jméno MoWa. Když už jsem trefil Chemčino jméno, dal jsem to k nim domů, což když je v práci, není ideální. Takže po čtyřech objednávkách kytary jsem už neměl sílu, a řekl jsem jim, ať stornujou všechny objednávky pod mým mailem, včetně té pro Aničku, který, jak mi pán na lince řekl, byla správně (Chemča, Zásilkovna-Líbeznice) a objednal jsem to všechno znova, tentokrát bez přihlášení a v anonymním režimu. Pak jsem zjistil, že byla správně i jedna z těch čtyř objednávek té kytary, takže jsem si tu pátou klidně mohl odpustit. To dopoledne jsem vytvořil na svém účtu platby kartou asi za 13 tisíc, které si v pondělí strhli z účtu, a druhý den mi je zase vrátili. Nevím, co to se mnou bylo, ale čtyřikrát jsem si střihl kolečko "objednávka, platba, storno." Myslím, že na Mallu si mysleli, že jsem magor, co neumí objednat zboží. Ještě že tu kytaru neměli přímo skladem, asi bych Chemický obtížně vystětloval, že jsem debil, co neumí objednat dětskou kytaru, takže jim tam jde čtyřikrát nebo pětkrát, ale ať si vyběrou jen jednu. Kytara dorazí v pondělí 25. července.

Náladu jsem si spravil tím, že jsem Džulí sehnal nesehnatelné sandále s 20% slevou, její ségře nový mobil za fajn cenu, Chemče a Dejvovi oblevnil nákup plavek v Litexu, kdy jsem našel 15% slevu, 1. srpna jedou do Chorvatska a staví se ve slovinským Bledu. 

Mně tahaly u zubaře kořeny. Někdy před půl rokem se mi ulomil zub a nešel zachránit. Jestli se něčeho bojím, tak trhání. Dostal jsem dvě injekce, z nichž ta druhá vypadala, jako když pejskům nastřelujou čip. Umrtvilo mi to nejen jazyk, že jsem téměř nemohl mluvit, a připomínal jsem tak chovance ústavu malomyslných, ale i rty. Na chvilku jsem měl pocit, že mi to umrtvilo i kámoše, co mám mezi nohama. Paní doktorka je super profík, vůbec nepoužila kleště, ale jakýsi šroubovák, kterým ty dva kořeny vydloubla, prý už byly uvolněný a vůbec to nebolelo. Rekonvalescenční péči jsem si užíval - neměl jsem jíst nic tvrdého (chleby, housky) ani horkého. Takže mi mamka udělala čokoládový pudink a dva dny jsem jedl Termixy, Paroháčky (takhle říkám Tvaroháčku) jen tak samotné, bez přílohy, a musím se přiznat, že jsem si to dost užíval. Těším se na další trhání.

V minulé kapitole jsem popisoval sestavu pro Pavla a TS Bohemka to dost zkurvila. Špatně mu zapojili DVD mechaniku, šla vysunout, ale když jste do ní dali DVD nebo CD, nenačetlo se. Vypalovačku totiž musíte připojit dvěma kabelama - napájecím, který z mechaniky vede ke zdroji, a dodává jí šťávu, a datovým kabelem (SATA), který připojíte k základní desce. SATOU se připojují i pevné disky třeba. A v balení každé základní desky většinou najdete dva SATA kabely. Tak jsem Pavla navigoval po telefonu, aby otevřel bok skříně, poslal jsem mu nákres jeho základní desky, kde jsem vyznačil SATA přípojky, jeden konec kabelu zastrčil do mechaniky tím kabelem SATA, druhý do desky a už to jelo. Překvapilo mě, že firma, která staví stovky počítačů ročně, opomene správně zapojit DVD mechaniku, oba SATA kabely prostě zůstaly v pytlíčku. Na druhou stranu se sluší podotknout, že v TS Bohemce mu to složili zadarmo.

Když jsem si nechával v květnu 2019 skládat počítač u CZC, složili mi ho taky zdarma. Později za to chtěli 199 korun. Dnes se u nich cena za sestavení odvijí podle toho, jak drahý počítač si necháte složit:

0 až 18 999 korun - 299

19 000 až 34 999 - 499

35 000 a více - 699

Pavlův počítač byl za necelých 33 tisíc, třeba Alza bere za sestavení na přání 599 korun. Tak proč bych mu měl doporučovat firmy, kde za složení zaplatí, když vím, že existuje firma, kde to udělají bezplatně? S tou mechanikou by se to třeba v CZC nebo Alze nestalo, možná taky jo. A na závěr letní vtip: