Do píči, to je hic. Cítím se jako grilované vepřové koleno, ale vedra snáším dobře, asi díky žaluziím. Překvapivě opovrhuji klimatizací i větráky, protože mi i v osmatřiceti (stupních) táhne na kolena a pleš. Nejspíš to bude působit nestydatě, ale při těchto vedrech se pohybuji doma pouze v trenkách a tričku. Kraťasy ani šortky nenosím, mám pocit, že v nich vypadám trochu homo a zbuzněle, kdežto trenky (pruhované) a modré tričko ze mě stále ještě krapet dělají macho muže. A když se blíží čas mé siesty (od 12.00 do 15.00 rovnám záda u telky), stejně chci i při venkovních teplotách nad 30 přikrýt dekou, kterou jsem dostal ke třicátým narozeninám od Chemčiny ségry. Jednou se s ní nechám pohřbít (myslím s tou dekou, ne s Chemčinou ségrou, ale kdyby o to vyloženě stála, nemám problém).

29. června 2024 mě popáté navštívila Lvice. Poučena z předchozích návštěv už ví, že můj pokoj připomíná pobyt v thajském vězení (nikoliv zachazením či jednáním, nýbrž teplotou vzduchu a vlhkostí), tentokrát dorazila vyzbrojena krásným mávátkém, kterému se prý říká vějíř. Jestliže při jedné z předchozích návštěv lapala po dechu a pokoušela se otevřít okno, tentokrát shledala, že mám v pokoji příjemné klima. Žaluzie jsem totiž měl zcela spuštené, takže to v mé sluji vypadalo, jako když lezete do kopky hraběte Draculy (ani paprsek světla), nicméně na rozdíl od něj tady nemám tak zatuchlo (haha, jsem vtipný).

Čím dál více si získávám její důvěru. Ráčila mě povýšit do řasenkového stavu. V některých věcech jsme velmi odlišní: ona žena, já muž. Ona miluje hezké věci, já jsem člověk bez vkusu a preferuji praktično. I zalíbila se Lvici jedna řasenka, kterou na západ od města, kde Lvice bydlí, nikde neměli. Všimla si, že jí mají v chotěbořském DMku. Chotěboř je 4,5 km ode mě. Dámu nesmím nechat v extázích...ehm v nesnázích, tak jsem nabídl, že ji koupím, a Carlos pro ni do DM sjede. Byto zvlášťně fascinující: nikdy jsem v DM online nic neobjednával a bál se, že selžu. Při objednávce jsem trochu zazmatkoval a íšop působil trochu nepřehledně. Peníze jsem po Lvici nechtěl. Řekl jsem, ať mi je pošle až po předání. Co když se jí odstín nebude líbit? Co když do jejího příjezdu v mé klimaticky nepřiznivé sluji vyschne (řasenka, nikoliv Lvice)? Co když se odstín řasenky zalíbí mně, že se s ní začnu v jednačtyřiceti malovat já, a vypatlám ji na svoje vlastní smetáčky? Všechno klaplo. Carlos řasenku doručil, do příjezdu Lvice nevyschla a bylo to přesně ona, kterou si přála. Lvice si ji vyzvedla při minulé, květnově návštěvě. Udělala ji radost, celou návštěvu ji nedala z ruky, mazlila se s ní, a dokonce několik desítek minut fascinovaně zírala do čarokrásných bórdo odlesků flakonkového obalu, zatímco já ji tajně vykouřil tři "ajkosky."  Zjistila to až po návratu domů. Řasenka stála zhruba tolik jako dovolená na Mauriciu, ale Lvice říkala, že ji vydrží zhruba rok a jednou ročně si prý Mauricius může bez problémů dovolit. Po této informaci jsem pak večer usínal s velkou úlevou.

Velkou radost mi dělá i Vodnice, která je při psaní těchto řádků na dovče s manželem a synkem v Chorvatsku, a dovolila mi se na té dovolené částečně podílet i objednáváním, zprovozněním roamingu. Po návratu z Chorvatska (20. 7.) se ještě mrknou na týden do Černé Hory, a jestli všechno klapne, mohli by se za mnou v srpnu přijet podívat.

Už dlouho jsem nepsal o Chemče, která byla a je takovou hlavní páteří tohohle blogu. Už nejsme tak často v kontaktu, ale touhle dobou jsou v Norsku, jsou tam na dva týdny, 15. nebo 16. července by se měli vracet. A před zhruba měsícem mi psal Dejv, že se jim rozbila rychlovarná konvice a tiskárna. Vybrat tiskárnu bylo snadný, to jsme zvládli během týdne, ale konvice byla fuška a vlastně nevím, jestli se ji podařilo dotáhnout do konce. Nějaký kandidáty jsem vyvrhul, ale při podrobnějším zkoumání jsem zjistil, že dva ze tří kandidátů mají nějaký vady.

Jurášek, syn mé brašny, už chodí jako frajer. Už asi tři čtyři měsíce. Je ukecanej jak Palackej, říká mi "da" (Strejda), a když jde vyhodit počůranou zabalenou plínku, říká u toho "brrrrááá" (jako bordel, že se to má vyhodit). Vtipný je, že jednou mě chytl za tričko, a začal říkat: "Brrráááá!" čili že vyhodíme strejdu MoWa:-)

V pondělí 6. červenci jsem byl na preventivní gynekologicko-zubní prohlídce. A po velmi dlouhé době nenašla vůbec nic. Fakt, žádný kaz, a to jsem žral každý den jednu hořkou Fidorku, občas si koupil luxusní čokopěnu z Alberta a vůbec dělal prostopášné věci, za které by mě většina českých stomatologů ukřižovala na dveřích svých ordinací.

Brácha si udělal radost: koupil si auto, konkrétně Seat Leon Cupra R, první generaci. Brašule je totiž vyznáním Seaťák a už několik měsíců snil, že by si v budoucnu koupil něco, co má 300 koní, třeba Superb, Leon, Golf R. Na mou radu investoval trošku do bitcoinu, tak jsem mu řekl, at ještě počká, a koupí něco novějšího. Nepočkal, navíc ta Cupra má "jen" 225 koní, ale borec mu říkal, že to je poladěný na 270. Už mě svezl a tahá to jak svině. Takže v současnosti máme v rodině 6 aut. 

Jinak žiji, zdraví slouží, ozval se mi po dvou letech bývalý šéfredaktor SCORE Tomáš Rosa, takže mu nakecávám zvukovky, a on tiše trpí. Ale žere mě. Mám strach, abych mu nezkomplikoval život, protože on mi taky nakecává zvukovky, tak aby si jeho přítelkyně nemyslela bůhvíco. Tom mě ubezpečil, že zvukovek nakecává spoustu, takže je prý přítelkyně zvyklá. A jelikož je sympaťák, tak jsem jim hned nabídl své hledací služby, kdyby sháněli třeba ledničku, pračku a tak.

P. S. Toto léto je takové bezpohlavní, neviděli jste při koupání někoho bez plavek? Mějte se hezky, váš lehce upocený a bezkazový ouchyla MoW

P. P. S. V květnu jsem byl na narozeninách Biologa a bylo to super, zachlastal jsem i pokouřil, takže doháním pubertu:-)