Jo, musím s tím ven, naozaj. Díky svýmu blogování jsem poznal spoustu skvělých lidí, jež mi svými postřehy báječně nakopávají hemisféry, a pomáhají tak určitě oddálit nástup toho zmrda Alzheimera. Nicméně to, co v posledních dnech ve svých komentech píše Thesis, je na samostatnou kapitolu. Dokonce ji podezřívám, že mě chce myšlenkově vojet. Její řádky jsou tak pravdivý, že bych musel podepsat každý slovo, co z ní vzešlo, každý písmeno. Svojí krví, svojí vlastní posranou krví. A má tak přesvědčivý argumenty, že je těžký je vyargumentovat. V podstatě můžu jen přikyvovat hlavou, hladit se v podbřišku a pochvalně mručet, protože to jsou hodně velký životní pravdy. Asi mě chce dokopat k tomu, abych se naposledy nadechl, a pokusil se najít nějaký ženský klín, který bych mohl vylíz..., teda do kterého bych mohl složit svou hlavu unavenou životem.

Totiž takhle, jak píše Thesis, by měli žít všichni. Nebát se riskovat, jít za vším, co nás těší, začít do toho pořádně šlapat. Jenže to moc lidí neumí, myslím. Většinou je k tomu dokope až vítězství nad smrtí. V mých představách je Smrt jiná, není to ten kostlivec v županu, co svírá v hnátu kosu (motorovou, přece jen je 21. století, že jo). V mých představách je Smrt nádherná sexy brunetka, kompletně navlečená v latexu, co kouří cígo, a zabijí polibkem.

Díky za tvý řádky, Thesis. Původně jsem si chtěl makovici obalit alobalem, aby na mě tvý podnětný myšlenky tak nepůsobily, a nezavrtávaly se mi hluboce do mozkové kůrky. Doufám, že jak píšeš, tak skutečně žiješ. Ovšem ne každý má takovou povahu a odvahu.

Můžu psát trochu hnusně, možná expresivně? Poměrně dlouho dobu, řádově několik let, jsem se hrabal v minulosti a přemýšlel nad tím, jestli jsem něco nemohl udělat jinak, líp. Jestli kdybych víc nezatlačil na Drtící, na X, na Y, na Z, jestli nemohlo něco bejt. Asi nemohlo. Ale jsem strašně hrdej na svý kámošky, a když použiju trochu tvrdší výraz, aspoň z nich jsem vytřískal maximum. Dneska už mi zbývá asi tak čtyři až pět přání a na ty už jsou kamarádky silně nevhodný, tak třeba se ještě nějaká nová krev objeví:

1) naučit se líbat

2) vzít slečnu na večeři

3) dát sex

4 koupit ji šperk, erotickou pomůcku a sexy prádlo

5) opít se a usnout v objetí po vášnivém ojetí

Ale jestli něco klapne, nevím. Až mi to poleze na mozek, pošlete mi maila s vaší adresou a já pošlu šidítko první čtenářce blogu, která si o něj napíše. Fotky z testování nepožaduji, baterky budou součástí zásilky, preferované rozměry nutností.

Jinak tohle je na delší dobu poslední kapitola, vám se moje řádky možná líbí, ale já z posledních kapitol nemám vůbec dobrý pocit, píšu o hovně, pořád se nimrám v pocitech a beztak už jsem asi řekl vše a jen se opakuji. Užívejte momentálně uchcaného léta a dávejte na sebe bacha.