Pavlík biolog 

slunce v mé duší znovu vyšlo když tebe jsem potkala.

Noci tolik deštivé nebyly, hřály tebou a letním vánkem.

očí se otevřeli z věčného spánku.

Vzal jsi mě za ruku, nechapala jsem že ješte tuto chvílí zažiji a s tebou.

Něha společná v lásku mění se....

 

Strach muj vše zničil.

Muže nového nechci on není ty.

Modlívám se abys se vrati se mi prosím, život je tak temný a dny prázdné.

Proč se letmo potkáváme ale nikdy se k sobě nepříbližíme?.

Modlím se stále vrat se....