Oči modré hvězdnou oblohou jsou, co raní svítaní zakrývá.

Vlásky tmavé jako noční záře,kroutí se do výšín tam až do korun stromů.

Dotek něžný jest, s vášní mé srdce k němu zpívá, rty chtějí jeho plibek cítít.

Chtějí stále více, cítít jeho.

Rty tvé jsou provoněné růžemi,co zanechali lasku neznamou, tak zakázanou.

Jeho tělo z havraního peří upředeno, jak otrávené nože bez díku.

Odešel jsi, polibek na rozloučenou dali jsme si, srdce se ptá uvidíme se?

K tobě mé myšlenky stále jdou, zas a  znova ? Ptají se nebylo to zbytečné ?