Ďábel nosí Pradu (2006)

Počet hvězdiček: 3 z 5

Lehce úsměvné drama na téma co všechno je kdo ochotný obětovat pro práci a své vize. Zda-li jen čas nebo i svůj život. Nemá to špatný nápad, ale také nejde o nic objevného. Mladá novinářka Anne Hathaway se snaží najít místo, které by ji blíže navedlo k vysněným cílům. A tímto místem je post druhé "přineskafe & podržtašky" v módním časopise, kterému vládne železnou rukou Meryl Streep. První divnost na filmu je chvíle, kdy Ann příjde na pohovor v zaprané sukni a vytahaném tričku a všichni na ni koukají s odporem. Ann postavičkou a tvářičkou modelky všem přijde ve svetru odpudivá. Což je zvláštní, jde-li o módní průmysl, mohli by si všimnout, že tohle vážně není "ošklivka Betty". Nebo měli vybrat jinou herečku. Další divností na filmu je samotná Meryl .Nehraje špatně, to vůbec, jen mi z té její role připadalo, že je to přesně taková ta role, které se dávají vysloužilým hereckým ikonám. Nabubřelá, povýšenecká, odměřená, povrchní studená nána, která vás spraží pohledem není zrovna shakepearovsky dramatická role vyžadující extrémní soužití s postavou. Ač se ukáže, že vůdkyně téhle módní smečky zase není takovou ledovou královnou, stejně není v téhle roli Meryl nezastupitelná kteroukoliv svoji léty spřízněnou kolegyní. Předposlední podivností je samotný příběh. 100% jste ho už viděli. Mladé Nic nastoupí před velkého Někoho a díky píli a okolnostem dokáže, že není Nic a není malé. vykoupeno je to ale nervy a borcením osobního života. A to jde tak dlouho až do bodu zlomu, kdy už v tuhle chvíli většímu Něčemu dojde, že je sice hezké být větší a větší něco, ale ne za cenu odcizení se okolí a popření sebe sama. Spíše než komediální drama, ve kterém tu komedii budete hledat obtížně (i když s lupou se to podaří) jde spíše o romantické drama (tu již netřeba lupy). No a poslední divností je pro mě osobně právě módní průmysl. Tenhle svět mi přijde cizí a zralý na celou armádu psychiatrů. Dělat v něm mohou snad jen lidé s neskutečně obrovskou dávkou fantazie, tak velkou, že okolní svět je pro ně jinou dimenzí, a nebo pacienti psychiatrických klinik. Ideálně pacienti psychiatrických klinik s tak velkou fantazií, že se proti okolnímu světu uzavřou do své vlastní dimenze. Dívat se tak na to, jak se vybírá hadr na podlahu podle toho, jestli ladí s raní rosou na burgundských vinných bobulích (přeháním) mi prostě přijde na hlavu. Oblečení beru jako hadr primárně splňující dvě funkce. Nesmí mi být zima a nesmím ohrožovat mravní výchovu dnešní zhýralé mládeže (která má za sebou mnohdy to, co já nebudu mít za sebou ani za další tři životy). No a v prostředí, ke kterému mám takovýto vztah, se odehrává tento film. NAŠTĚSTĺ! ne v takovém tónu, kdy bych byl nucen zírat na problémy odstínu knoflíčku na kabelce, jako spíše v tónu obchodním a manažerském, což už je snesitelné. Že se i tak ale dělá z módy něco, co podle mě není, mi do hlavy nejde. Klidně se zase začnu odívat do zvířecích kožešin, alespoň bude jednodušší rozhodování :D Film je nakonec taková pohodová odpočinková podívaná, která neurazí a věřím, že někoho i potěší.

Téma měsíce únor - Móda